Čísla v nadpisu stručně charakterizují mou webdesignerskou cestu. Vztahují se k počtu sloupců layoutu stránek tak, jak jsem je preferoval. A myslím, že docela dobře vystihují i můj názor, že v jednoduchosti je síla. A platí to i pro tvorbu webových stránek.

Nejsem demagog

Samozřejmě že nejsem zaslepený demagog, který by teď chtěl začít hlásat, že pro všechny webové stránky stačí jeden sloupec. Layout je nejen věcí skutečných potřeb, ale v reálném světě především záležitost identifikace s dalšími podobně zaměřenými weby. Málokomu se totiž při návrhu webu podaří překročit vlastní stín (natož aby překročil evoluční stín ostatních webdesignérů).

Dovolím si ale tvrdit, že je možné každou stránku zjednodušit. Ořezat zbytečnosti, ubrat na grafice a tím bez zdůrazňování zdůraznit hlavní obsah.

Tři sloupce a více

Když jsem začínal s tvorbou stránek, tak jsem podvědomě toužil dostat na stránku co nejvíc informací. Chtěl jsem, aby každá informace byla vidět bez nutnosti rolovat stránkou dolů. Vědomí mi pak velelo, abych přidával další odkazy na byť jen okrajově související stránky. Logicky mi pak vyšla stránka se třemi sloupci (někdy i více). Taková klasika. Vlevo navigace, uprostřed obsah (nejlépe s několika obtékanými rámečky uvnitř) a vpravo pak další sloupec např. pro související odkazy. Výsledkem byl silný informační šum. Informační smog dusící uživatele.

Dva sloupce stačí

Když jsem připustil, že uživatel po příchodu na stránku (většinou přes vyhledávače) hledá obsah, který co nejvíc odpovídá zadanému dotazu (případně textu odkazu), tak mi bylo jasné, že ten obsah musí především vidět. Souvislosti (navigace, související odkazy apod.) jej začnou zajímat až potom, co rychle rozpozná cíl svého pátrání. Pak teprve na stránce zůstane. Pak si přečte její obsah a až potom bude hledat souvislosti.

Z tohoto poznání mi vyšlo, že jeden sloupec můžu klidně oželet. Jeho obsah můžu vhodně rozmístit po zbytku stránky (souvislosti z vlastního webu třeba do kontextového menu doleva, externí odkazy na konec hlavního obsahu nebo do textu stránky atd.).

Jedna a půl nebo i méně

Docela dobře je často možné ušetřit místo na stránce i nervy uživatelů zmenšením plochy kontextové navigace. Místo sloupce s několika málo položkami poslouží obtékaný navigační box. Pokud je dostatečně odlišený od okolního textu (nejen barvou, ale třeba i orámováním a vhodným okrajem), ušetří se místo, které by jinak zůstalo pod kontextovou navigací prázdné.

Z toho všeho mi vychází jednosloupcová stránka s globální navigací nahoře, s obsahem přes celou šířku jediného sloupce. Stránka s obtékanou kontextovou navigací a se souvisejícími odkazy v textu stránky nebo (a) na konci obsahu. Dole je místo pro servisní odkazy (kontakt na autora, copyright, mapa webu, prohlášení o přístupnosti apod.).

Není typických uživatelů

Tohle všechno co jsem psal, nikomu nenutím. Jenom se svěřuji. Každý na to může mít svůj názor. Lidé nejsou stejní. A neexistuje žádný typický uživatel. Neexistuje žádný pan Průměrný, žádná slečna Běžná nebo paní Obyčejná. Hodně lidí má ale jedno společné. Jsou líní. Nechtějí hledat jehly v kupkách sena.

Čím víc se ale internet dostává mezi lidi, tak tím se víc snižuje zastoupení mladých lidí, kteří jsou schopní vstřebat informační šoky linoucí se z prohlížečů. Zjednodušme jim život.