Jsem ofouknutý. Už od soboty. To jsem totiž stál skoro celý den na průvanu. Ale přišel jsem na to až v neděli někdy kolem třiadvacáte hodiny. To mi začaly lehce brnět zuby. Ale když o tom tak zpětně přemýšlím, tak je lepší být ofouknutý než oprsklý.

A přitom stačilo tak málo, abych ofouknutý nebyl. Stačilo nebýt líný nebo být chytřejší. Kdybych si totiž ty desky v podkroví přeskládal sám na lepší místo. Nebo kdybych si stoupnul o metr na stranu. To bych pak nestál rovnou na průvanu. A brnění by v pondělí o půl třetí nepřešlo v bolest nejen zubů, ale celé půlky hlavy (celá půlka, to je docela zajímavý obrat). Víte, že člověk má dvanáct hlavových nervů? Já jsem opravdu dobře poznal trio trigeminus, facialis a hypoglossus (jestli to teda byli oni).

Takže místo práce jsem sáhl po dni dovolené a po sick day (to je taková jedna vymoženost u nás v práci). Jediné, na co jsem se zmohl vedle polykání Paralenu a polehávání, je tento spot, mírně upravená typografie tohoto blogu a drobné změny v komentářích tamtéž. Jo, a ještě synovi vytisknu babyku, bylinu a kobylu.