14. 11. 2007 středa
Jsou chvíle, kdy člověk přestane věřit, že co zná a dělá, je správné. Když narazíte na hlupáka, který dělá jeden kopanec za druhým, tak si to ještě nějak vysvětlíte. Ale když se do podobné situace dostanete i s lidmi rozumnými a téměř nechybujícími, zakolísáte. Pár příkladů z posledních dvou dnů.
Než začnu tvořit web nebo jakoukoli skupinu dokumentů, tak se zamyslím nad strukturou celku. Jednotlivé dokumenty nebo kapitoly na stránce se snažím rozdělit podle nějakého jednotného pravidla. Stejně tak se snažím tvořit krátké a výstižné nadpisy. Pokud je to vhodně, tak používám seznamy.
A pak v dokumentu bez jednotné struktury narazím na nadpisy pomalu delší než text pod nimi. V pracovním postupu jsou tři věty za sebou. Sjednocením struktury, zkrácením nadpisů a textů a převodem pracovního postupu do odrážek v rozkazovacím způsobu docílím toho, že je dokument podle zákazníka horší než byl. Snažím se argumentovat, ale asi špatně.
Zítra mě čeká jednání s klientem, který chce mít jiné a lepší stránky, ale pořád dělá vše pro to, aby byly přesně takové, jako ty jsou ty původní. Duplicitní obsah je jen začátek. Pak tu máme odlišné texty sousedících odkazů směřujících na stejnou stránku. Dvoj i trojnásobně delší texty odkazů v navigaci oproti navrženým. Opakující se popisy různých pojmů v definičním seznamu atd.
Po několikáté budu vysvětlovat vysvětlené. Nechám si schválit dříve schválené. Pomyslím na to, že mi někdo v komentářích poradí takového klienta zapudit.
Probíral jsem se starší poštou jednoho zákazníka. Firma má platný vzor automatického podpisu. Podpis začíná oddělovačem (dva znaky mínus a mezera), na dalším řádku je titul jméno a příjmení následované pomlčkou a jménem funkce a názvem firmy atd. Podpis pokračuje dalšími přesně definovanými položkami. V manuálu je vše přesně popsáno a zdůvodněno.
Když jsem si procházel e-maily různých lidí z oné firmy, tak jsem nenarazil na dva podpisy, které by měly stejnou strukturu. Jen jeden člověk měl podpis přesně podle šablony. Přitom v elektronické verzi manuálu je napsáno, že stačí okopírovat vzorový podpis a změnit potřebné údaje.
Depresivní počasí za oknem podle všeho stojí za tímto poraženeckým článkem. Za pár dní mě špatná nálada opustí a všechno se vrátí do starých kolejí. Dál budu prosazovat to, co jsem prosazoval doposud. Protože si myslím, že je to správný způsob uvažování. Protože výše uvedené příklady nejsou důvodem nedodržovat standardy a doporučení. Je to totiž důvod proč je používat.
Smířil jsem se s tím, že jen málokdy dojde člověk uznání (navíc, když je dobrá myšlenka špatně provedena). Vím, že lidé jsou různí. Dokonce je každý jiný. A nikdo není bez chyby. A pro mě to platí dvojnásob.
14. 11. 2007 středa, 20.11
Lidé už jsou takoví.
Když se jim vrtá instalatér v kuchyni, jen zvědavě přihlížejí a vlézavě chválí, jak mu jde práce od ruky.
Když jim automechanik opravuje auto, vrazí mu bez mrknutí oka 10 000,- i když je na faktuře hovadina jménem "váha vzduchu".
Když jim někdo dělá web, najednou jsou pány světa a všechno vědí nejlíp. Je to dětsky jednoduché, vždyť vy pohnete jen tímhle, šoupnete to tam a je to. Trivka. Vždyť i blbý Word ma export do HTML, tak co je na tom?
Na počítače je každý odborník.
Hodně zdaru při jednání. Něco podobného jsem zažil a hodně dlouho vysvětloval a hledal fakta. Nakonec mi nebylo ani poděkováno.
Ale jsem rád, že zákazník obdržel kvalitní práci, která se i líbila.
heh, to s tymi podpismi... pre firmu som vytvoril "predpis", kde je znak po znaku podpis vysvetleny. Pri konfiguracii klienta bud ja osobne a striktne podpis vyplnim. Alebo to robi osoba, ktora je k tomu skolena.
Napriek tomu narazam na rozne pikosky, napr. adresu URL vselijako komolia:
z povodneho http://www.example.org/
vyrobia kludne http\\www.example.org
zrejme im vadi automaticke podciarkovanie Outlookom alebo neviem co :)
Vacsina ludi si vsak nastastie podpis zmenit nevedia :)
velka skoda, ze Outlook nedokaze do podpisu vkladat udaje z ActiveDirectory a samotny podpis mat ako sablonu typu
-- %name %surname
%company
Abych se přiznal, tak tohle chování zákazníků mě velice deptá. Ačkoliv dejme tomu napíši analýzu, kde vše podrobně popíši, pak to osobně vyřešíme, domluvíme, nakreslíme. Tak po vytvoření první vizuální stránky přichází mail s více jak 10 body, co změnit. Ačkoliv argumentuji analýzou za vcelku dost peněz (si myslím) tak se jim to nelíbí a na starém webu to "takto" nikomu nepřekáželo.
To je jedno z oblíbených slov, jako třeba také další- fungovalo apod. Mě tohle štve i na jaře když všechno kvete. Vím jak na to, udělám to tak, dostanu přes čumák. Ale co se jedná kódu, tak se snažím argumentovat tak, že jazyk xhtml neumí vše :-) a že takhle se to běžně dělá a má to tak na webu třeba Vodafone ... no lžu trochu, ale pro dobro věci.
Fuj, jsem se teď tak naštval po Vašem příspěvku :-D
Já bych se pozastavil u jednoho výše zmíněného jevu - hodně zákazníků chce udělat nový web, ale čím déle s nimi probíráte jeho podobu, tím více docházíte k závěru, že vlastně žádnou nechtějí.
Nevím, jestli je to dáno zvykem, nedostatkem fantazie, inspirace či určitou citovou vazbou ke stávajícímu řešení, které tam prostě už několik let visí. Často se také jedná o případ, kdy se k nim dostalo, že mají "každé dva roky měnit veb", ale sami o to v hloubi duše nestojí (a pak je to úplně špatně :)).
Zajímalo by mě, jestli máte nějakou osvědčenou argumentaci, která dokáže takového klienta přesvědčit o tom, že má své staré, dnešní době už naprosto nevyhovující stránky, opustit.
Komentář ke článku a [5]:
Je dobré si s klientem na začátku vysvětlit, který z modelů spolupráce zvolíte (ne striktně, ale směrově):
a) uděláte klientovi co mu na očích vidíte. Barevné vločky létající za kurzorem? OK. Hlavní navigační menu zcela na konci stránky? OK. Míchat v pravém sloupci informační a obsahové bloky? OK.
Pak je ale třeba klientovi říci, že vy jste jen dodavatel, co udělal co si řekl. Nejste a nemůžete pro něj být tím, kdo mu bude zodpovídat za výsledky webu (konverze, vyhledatelnost, návštěvnost, počet přihlášení do newsletteru, ...)
b) klient řekne cíle (zvýšit návštěvnost pomocí vyhledávačů o x% do y měsíců, snížit počet nedokončených objednávek min. o polovinu, zvýšit počet dotazů od návštěvníků ..). Jde o to, že "webarchitekt" - vy - ví téměř vždy mnohem lépe, jak daných cílů dosáhnout.
Takže, buď jsou pro klienta důležité cíle webu - a nechá to na vás, nebo je pro něj důležité aby to vypadalo takhle nebo onakhle nebo tak jak před tím nebo tak jak si přeje pan ředitel.
Je to jeho volba. Dobré pro vás je, že když si směr kterým se hodlá vydat, ujasníte hned na začátku. Samozřejmě to těm klientům v praxi dělá někdy problémy, ale to už je jiná story.
Takže závěr: argumentujte čísly. Nejde o to co se líbí vám, co zadavateli, co řediteli, co mají na Vodavone. Jde (téměř vždy) o výsledky.
Málokdy člověk narazí na klienta (ve sféře menších firem), který opravdu ví, co chce.
Nad onom známém klišé: "Chceme, aby ten web byl moderní a hezký," se sice můžeme pousmát, ale fakt, že je to krutá realita 90% případů, je k pláči.
Nejhorší je, když ztrácí váhu i rozumná argumentace, čili klient si takzvaně "postaví hlavu".
Pokud je zpracována analýza, tak se člověk má alespoň o co opřít, ikdyž, jak bylo zmíněno, ne vždy to funguje.
Univerzální řešení neexistuje. Vždy je na konci klient, který vše platí, a tudíž se domáhá svého práva do všeho mluvit. Proto z mého pohledu je částečným řešením zdokonalovat schopnosti argumentace.
BTW: Neznal by někdo nějakou příhodnou publikaci na toto téma?
Po pár letech v téhle branži už mám na to bonmot:
Zákazník neví co chce, a nedá pokoj, dokud to nedostane.
Na výše diskutované typy zabírá, když vědí, že veškerý čas strávený změnami a doplňky, od zásahů do textu po "jenom to o kousek posuňte" nebo "jako taková víc sépiová kdybyste zkusili" a to včetně konzultací nad smyslem požadovaných změn, bude ztrestán mastnou hodinovou sazbou, schválenou pro tyto případy zákazníkem ve smlouvě.
Pak, pohlížíme-li na tyto požadavky jako na zdroj dalšího příjmu, můžeme s úsměvem odpovídat "ano, rádi, odhadujeme přípravu varianty 5b na takové 4 další hodiny, pak se rozhodnete, zda je to ta pravá a nebo se vrátíme k předchozí, může být?"
Je třeba diplomaticky, leč dostatečně nahlas říct "je to další práce a jako taková musí být zaplacena."
Myslel jsem, že je to jen obecná fáma, ale nedávno mi opravdu jeden zákazník řekl: "Pane Svoboda, my nevíme co chceme, ale víme co nechceme."
Tak tak, neví co chce a teprve když to dostane, ví co nechce.
Předevčírem jsem měl dvě jednání. To první přesně kopírovalo klienta z článku + [1] + [9]. Naštěstí to druhé bylo pravý opak. Někdy pomůže čas a trpělivá práce, někdy nepomůže nic.
Proto těšme se na ty bílé ovečky :-)
Zcela chápu frustraci z podobných jednání, myslím, že jich má každý za sebou hodně, nejen webdesignéři.Napadá mě, že nám na těch věcech tolik záleží proto, že jsme strávili hodně času studováním a učením se z příkladů i chyb, a tak nechceme svoje (ani cizí) chyby opakovat.
Někdy je možná ale dobré, když si ty chyby (v malém) zopakují i ti tvrdohlaví klienti. Pro některé je to nejlepší cesta, jak získat zkušenost (ostatně pro mě to v některých oblastech asi platí taky).
řeknu to tak. Je to podobně jako u prvního komentáře. Lidé se dost často neodváží něco kritizovat na veřejnosti... Ale jakmile se danému člověku nemusí dívat do očí, je to najednou něco jiného.
Archiv starších článků.
Od roku 2002 conBLOG píše Jiří Bureš, conVERTER
Tip: Doporučuji webhosting Český hosting