Denně jezdím do práce autem. Denně projíždím 4krát kolem stavby nového dálničního obchvatu Kroměříže. Denně vidím značku informující o výjezdu vozidel ze stavby, zákaz předjíždění, sedmdesátku a padesátku. Denně mě předjede tolik aut, kolik mě v tom úseku stačí dojet. Jsou jenom kvůli tomu pravidla a zákony cárem papíru, na který není potřeba se ohlížet? Dodržování pravidel je přece tak těžké a brání pořádnému rozletu. Denně lituji ty chlápky s lopatami, kteří čistí silnici od hlíny z nákladních aut. A čekám, kdy bude některý z nich sestřelen magorem, který nedodržuje předpisy (to samozřejmě neznamená, že je nemůže střelit někdo jedoucí předpisovou rychlostí).

Minulý týden se zase mluvilo o validitě webových stránek a webových aplikací. Respektive o tom, jak to (někdy) nejde. Myslím si, že většině případů je to výmluva. Nebo jinak. Většina nevalidit totiž není daná nemožností kód napsat validně, ale neschopností, nechutí a nevím čím ještě.

Validita je v tomto případě prostá shoda s nějakou existující normou nebo standardem. Dodržení základních pravidel. Validita je prostředek, ne cíl. Podle mě je velká škoda, že (především starší) prohlížeče si domýšlejí, co chtěl autor webu svým kódem říct. Jistě. Napadne Vás, že pokud by se prohlížeče chovaly důsledně, tak by bylo málo webových stránek a v konečném důsledku by internet zhynul na úbytě. Já si to nemyslím.

Jistě by ubylo pokusů měsíčních webdeveloperů. Ubylo by nevkusných stránek přeplácaných fíčurami, které jsem někde zahlédl a tak je chci. Kdo by chtěl publikovat, tak by publikoval. Jenom by se holt musel nejdřív naučit deset značek, které pro vytvoření webových stránek stačí. Nebo by třeba autoři WYSIWYG HTML editorů museli své výtvory naučit vytvářet validní kód. A pokud by tomu tak bylo, tak je vlastně tato debata zbytečná, protože by se masy dostaly k navýsost demokratickému nástroji (slovy dramatika) vulgo by se výrobní prostředky dostaly do rukou pracujících (slovy marxisty).