Dovolená skončila, stavba střechy pokračuje. Zopakuji stokrát řečené: lidské potřeby nejsou zase tak velké, stačí trocha jídla, vody a pohody, přiměřená teplota a vlhkost a dostatek spánku a odpočinku. Pokud nejste závisláci, tak se obejdete bez televize, internetu, módních doplňků a všeho ostatního, čím nás oblažuje moderní doba.

Správce kurtů v Bangladéši

Poslední spot jsem končil těmito slovy: Zítra by podle všeho měli nastoupit tesaři. A až se na krokve natáhne fólie a bude zalištováno, budu klidnější. Na hlavu nám voda už nenateče. Skoro vše se do puntíku splnilo. Podstatné je to skoro.

Meteorologové (nebo aspoň ti, které jsem poslouchal na Radiožurnálu) předpovídali něco jako místy a občas přeháňky. Pořád ještě kroutím nad touto předpovědí hlavou, když si vzpomenu na několik výstupů pod neexistující střechu a odhadem na tři tisíce ručně odčerpaných litrů dešťové vody. Až do středy jsem si totiž připadal jako správce tenisových kurtů někde v Bangladéši při monzunových deštích (zvlášť kolem půl druhé ve středu ráno).

Když se vyčasí

Abych už pomalu uzavřel osobní téma. Krovy jsou postaveny a dům je pod polopropustnou fólií (polopropustnou z toho správného směru). Mapy ze stěn za pár týdnů určitě taky zmizí. Klempíř i pokrývači svou práci asi taky brzo dokončí. A všude bude klid a mír (pokud pominu všechny ty Katriny, teroristy, globální oteplování a ochlazování…). A do té doby si běžte vyzvednout nějaké ty narozeninové klíče k Opeře.