Když jsem v pátek přidával do našeho domácího PC 512 MB RAM, přepadl mě náhlý nával nostalgie. Dovolte mi krátkou exkurzi do mých počítačových začátků.
Atari 800 XL – píky, pouky
Tak tímhle osmibitovým počítačem se 64 kB RAM to všechno někdy kolem roku 1990 začalo. Tedy ne úplně. Snad v roce 1987 jsem se poprvé posadil před vařič vajec IQ151 a napsal pro něj první program na výpočet kořenů kvadratické rovnice. Představte si dobu, kdy u nás osmijehličková tiskárna stála několik měsíčních platů. Kdy literatura k tomuto počítači vycházela v samizdatu – sám jsem opisoval Peeky a poke (ví vůbec někdo, co to bylo?). Počítač jsem koupil od Poláků na burze ve Slušovicích (opravdu, ani počítač nebylo možné koupit v obchodě) samozřejmě opět za několikanásobek průměrného platu. Ale byla to báječná doba. Kazetopáskovou mechaniku jsem si u kamaráda radioamatéra nechal vylepšit o báječně rychlý systém Turbo 2000 – hra se nenahrávala půl hodiny, ale jen pár minut! Tomahawk nebo Colony jsem byl schopen pařit od deváté hodiny ranní do tří do rána. Pravda pokud vydržel doma dělaný joystick (kamarád měl třeba jeden z krabičky od čínského pera).
Když už mluvím o perifériích. O tiskárně Star LC20 v ceně nad dvacet tisíc jsem už psal. Pro studenty VŠ pak moc alternativ nezbývalo. A tak si kolega koupil jednojehličkovou(!) tiskárnu BT100. Ještě teď mi zní v uších její jekot. Ale pak už nám nic nebránilo vypracovávat technické zprávy na počítači. Odpoledne se na kolejích napsal program v Basicu (o tabulkovém procesoru nikdo nic nevěděl) a večer se už mohly začít za drobný peníz prodávat protokoly spolužákům.
Královna Amiga
První skutečný počítač Amiga 500. Ve své době jedinečný stroj. Díky perfektně vyladěnému skutečně multitaskingovému systému a dokonale vyladěnému HW a OS uměl to, co nezvládala ani první Pentia. Dodnes si pamatuji, jak mě zval kamarád pracující na grafické stanici s Pentiem 66 a já se divil, proč ten kurzor tak cuká. Amiga měla disketovou tří a půl palcovou DD mechaniku (konec přetáčení magnetofonové pásky a hledání konce/začátku nahrávky – tohle se 720kB disketou za stovku nehrozilo). Záhy jsem ji rozšířil o půl mega RAM s interními hodinami(!).
S tiskárnou už taky nebyl takový problém. Z bývalého východního Německa se začaly vozit termotiskárny Robotron, které tiskly na faxový papír (po čase pravda úplně vybledl). No a pak stačilo odlít z pryskyřice těla koncovek sériového portu. Ze zvonkového drátu utkat kabel a všechno nacpat do bužírky. A už se tisklo.
Tahle doba mě taky naučila stát se šampiónem ve výměně pojistek v televizi. Proč v televizi? Můj počítač samozřejmě neměl monitor. Ono dát za zeleno černý monitor víc, než za barevnou televizi (tehdy ceny BTV začínaly na 15 000) nebylo ono. A tak jsem koupil aspoň malou černobílou televizi. Ale na ní odcházely pojistky (někdy i 5 za týden).
AutoCont P75
Prokletí krachů skončilo. Abych to upřesnil. Vždycky, když jsem si koupil nějaký počítač, tak firma, která jej vyráběla, do roku zkrachovala. Autocont byl výjimkou. Ten neuvěřitelně výkonný počítač s novým Pentiem 75 stál tolik, jako nový vůz Škoda. Taky jsem na něj šetřil skoro 2 roky. Ale stálo to za to. Sice jsem si musel připlatit za extra 4 MB RAM a neuvěřitelně velký 15″ plochý(!) monitor, ale stálo to za to. MS DOS 6.2 a Windows 3.11 mi konečně umožnili psát programy, které mohli používat mí známí. Mohl jsem si brát práci domů. Čas nevinnosti skončil.
Zavzpomínejte
A jak to bylo s vašimi počítačovými začátky? Co se vám vybaví, když se řekne můj první počítač?
Komentujte. Piště spoty.
