Přiběhne za mnou kolegyně, oči navrch hlavy. Chcou to po mě v korelu,
hlaholí, dveře ještě nezavřené. Pominu to, že nejsem telepat a dáme řeč. Nakonec se přece vždycky domluvíme. Je totiž už druhá ve třech dnech. První soubor v Corel Draw chtěla razítkárna, teď se ozvali výrobci identifikačních karet. Vždycky šel požadavek od jedné babky (u dodavatele) přes druhou (u nás) až ke mě. Dost možností, jak může vzniknout šum.
Výrobci si nějak nemůžou uvědomit, že nejednají s grafickou firmou. Většina zákazníků nejsou grafici. Kdyby byli, tak se zařídí jinak. Otázka je, jestli osoba u dodavatele ví vůbec něco o existenci grafických souborových formátů? Ona prostě má ten svůj korel a přes to vlak nejede. Někde jsem slyšel památnou větu: Když se nemůže domluvit odborník s laikem, tak je blbec vždycky odborník, protože není schopný se domluvit.
Nakonec jsem paní od dodavatele umluvil a dohodlili jsme se na zazipovaném BMP. Ale kolik musí být zbytečných telefonátů, kolik e-mailů musí jít sem tam a kolik zmatků vzniká u nešťastných zákazníků, kteří neví, co je vlastně ten korel?