Pohádka o zlaté rybce vypráví příběh o starém rybáři, který ulovil zlatou rybku. Za navrácení svobody postupně plnila zlatá rybka rybáři tři přání. Chamtivá rybářova žena použila první dvě přání tak špatně, že posledním přáním vrátila škodolibá zlatá rybka věci do původního stavu. Tolik pohádka o zlaté rybce.

Tvorba webu je někdy jako rybolov. Autor postupně tvoří stránky, na které chce ulovit návštěvníky. Jeho sítí jsou vyhledávače. Každá nová stránka zvětšuje velikost sítě. S každou stránkou přichází o něco víc návštěvníků (počet návštěvníků je daný taky počtem rybek v moři). Čas od času se podaří ulovit zlatou rybku.

Bingo!

Zlatá rybka je stránka, která po zveřejnění začne přivádět najednou velký počet návštěvníků. Poznáte to zčista jasna na návštěvnosti. Návštěvníci víc reagují a posílají více emailů. V nejlepším případě se návštěvníci změní v solventní zákazníky, věrné čtenáře nebo obdivovatele.

Zlatou rybku můžete chytnout nejen do sítě, ale někdy stačí prut, na který napíchnete vhodnou návnadu. Před pár dny byl používán červ rodu Esterus Ladus. Rybáři totiž často ví jakou návnadu použít. Ví co rybkám chutná, po čem doslova šílí. Někdy ale uvízne zlatá rybka v docela obyčejné síti. Prostě na web přidáváte novou stránku a najednou začnou chodit emaily na jediné téma. Na téma dané stránky. Čert ví, která stránka je ta pravá.

Nedělejte plastiky nosu

Autor by si měl uvědomit, že není dobré se zlatou rybkou příliš laškovat. Návštěvníci nejsou rádi, když je někdo tahá za nos. Chtějí získat takové informace, aby byli spokojení. Očekávají, že když pošlou email, tak rychle dostanou uspokojivou odpověď. A to si vyžaduje autorovu zodpovědnost.

Když napíšu stránku, na které slibuji holky a místo toho nabídnu vdolky, nemusím se setkat s uznáním. Zlatá rybka se mi může pomstít.

Čísla v nadpisu stručně charakterizují mou webdesignerskou cestu. Vztahují se k počtu sloupců layoutu stránek tak, jak jsem je preferoval. A myslím, že docela dobře vystihují i můj názor, že v jednoduchosti je síla. A platí to i pro tvorbu webových stránek.

Nejsem demagog

Samozřejmě že nejsem zaslepený demagog, který by teď chtěl začít hlásat, že pro všechny webové stránky stačí jeden sloupec. Layout je nejen věcí skutečných potřeb, ale v reálném světě především záležitost identifikace s dalšími podobně zaměřenými weby. Málokomu se totiž při návrhu webu podaří překročit vlastní stín (natož aby překročil evoluční stín ostatních webdesignérů).

Dovolím si ale tvrdit, že je možné každou stránku zjednodušit. Ořezat zbytečnosti, ubrat na grafice a tím bez zdůrazňování zdůraznit hlavní obsah.

Tři sloupce a více

Když jsem začínal s tvorbou stránek, tak jsem podvědomě toužil dostat na stránku co nejvíc informací. Chtěl jsem, aby každá informace byla vidět bez nutnosti rolovat stránkou dolů. Vědomí mi pak velelo, abych přidával další odkazy na byť jen okrajově související stránky. Logicky mi pak vyšla stránka se třemi sloupci (někdy i více). Taková klasika. Vlevo navigace, uprostřed obsah (nejlépe s několika obtékanými rámečky uvnitř) a vpravo pak další sloupec např. pro související odkazy. Výsledkem byl silný informační šum. Informační smog dusící uživatele.

Dva sloupce stačí

Když jsem připustil, že uživatel po příchodu na stránku (většinou přes vyhledávače) hledá obsah, který co nejvíc odpovídá zadanému dotazu (případně textu odkazu), tak mi bylo jasné, že ten obsah musí především vidět. Souvislosti (navigace, související odkazy apod.) jej začnou zajímat až potom, co rychle rozpozná cíl svého pátrání. Pak teprve na stránce zůstane. Pak si přečte její obsah a až potom bude hledat souvislosti.

Z tohoto poznání mi vyšlo, že jeden sloupec můžu klidně oželet. Jeho obsah můžu vhodně rozmístit po zbytku stránky (souvislosti z vlastního webu třeba do kontextového menu doleva, externí odkazy na konec hlavního obsahu nebo do textu stránky atd.).

Jedna a půl nebo i méně

Docela dobře je často možné ušetřit místo na stránce i nervy uživatelů zmenšením plochy kontextové navigace. Místo sloupce s několika málo položkami poslouží obtékaný navigační box. Pokud je dostatečně odlišený od okolního textu (nejen barvou, ale třeba i orámováním a vhodným okrajem), ušetří se místo, které by jinak zůstalo pod kontextovou navigací prázdné.

Z toho všeho mi vychází jednosloupcová stránka s globální navigací nahoře, s obsahem přes celou šířku jediného sloupce. Stránka s obtékanou kontextovou navigací a se souvisejícími odkazy v textu stránky nebo (a) na konci obsahu. Dole je místo pro servisní odkazy (kontakt na autora, copyright, mapa webu, prohlášení o přístupnosti apod.).

Není typických uživatelů

Tohle všechno co jsem psal, nikomu nenutím. Jenom se svěřuji. Každý na to může mít svůj názor. Lidé nejsou stejní. A neexistuje žádný typický uživatel. Neexistuje žádný pan Průměrný, žádná slečna Běžná nebo paní Obyčejná. Hodně lidí má ale jedno společné. Jsou líní. Nechtějí hledat jehly v kupkách sena.

Čím víc se ale internet dostává mezi lidi, tak tím se víc snižuje zastoupení mladých lidí, kteří jsou schopní vstřebat informační šoky linoucí se z prohlížečů. Zjednodušme jim život.