V pátek jsem svedl 1. kolo souboje o svou tisícikorunu. Nad míru vytížená úřednice kmitala pobočkou a hledala reklamační formulář. Pak nám tajemně sdělila, že je nás víc, ale my jsme na tom ještě dobře – ostatním bankomat sežral kartu, která se ani nenašla(?). Tyto nešťastníky asi odpálili, protože by snad byly formuláře nachystané? Když jsem předložil platební kartu dceřinné banky, radostí ji zajiskřilo v očích – prý si mám jít stěžovat tam. S taktikou zaseklé desky jsem odtušil, že přece jejich bankomat mě obral o mou tisícovku. Nakonec se úřednice nechala obměkčit.

Pak se manželka optala, jestli neexistuje záznam z kamerového systému jako důkaz. Úřednice znejistěla, nechala si vše ještě dvakrát vysvětlit a pak celá zmatená volala řediteli pobočky, jakže to vlastně s tím záznamem je. Dokonce se nechala přemluvit, aby to uvedla do zápisu.

Na závěr mě ještě dorazila, že pokud si má banka neodečetla částku uvedenou na dokladu z bankomatu, budu platit 500 Kč za neoprávněnou reklamaci! Jako bych něco z toho mohl ovlivnit!

S pocitem, že jsem sice přišel o 1000 Kč, ale že to stálo za to, jsem opustil banku.

Dnes odpoledne se paní ozvala. Sice se jim to ještě nestalo, ale chyba byla v bankomatu a mě odečetli to, co bankomat dokladoval. Reklamaci posílá do Prahy a tam na to mají nějaký měsíc. Na můj dotaz jestli nějaký znamená 1, 2, 3 nebo víc, bohužel nebyla sto odpovědět. Co bych taky po ní při jejím platu mohl chtít.