Dnes se urodila spousta zajímavých spotů. Tady je aspoň pár z nich:
Tak jsem se dnes mrknul do své e-mailové schránky na Centrum a uviděl řadu změn. Upravený vzhled, nová složka spamový koš (a v něm pár odchycených spamů). Chtěl jsem teď napsat podrobnější informace o novinkách. Zaujal mě text lákající na jejich seznam:
Nejvýznamnější novinky si můžete prohlédnout ZDE
Proč si neušetřit práci? Pomíjím tristní ukázku vicezdemie a klikám na odkaz. Ouha! Průvodce e-mailem mi nabízí prázdnou stránku. Co bych ale jako ufoun mohl čekat jiného, když mám vypnutý flash. Běžte s tím už někam!
Patrick Zandl ve spotu Struktura weblogu odkazuje na článek Blog Tools (PC Magazine – Neil J. Rubenking). Článek pokračuje kapitolou Components of a Typical Blog Page. Patrick píše, že:
Pro naše milovníky fundamentální analýzy toho, jak blog nutně musí vypadat, to bude těžká rána, protože jsou zde i prvky, které ani Sova, ani ConBlog ani další nepředpokládají jako povinné.
Nic proti PC Magazine, ale v obrázku a následné legendě pominuli datum (a čas) publikování příspěvku. Ke cti jim slouží, že si všimli trvalých odkazů. Vše ostatní je možné považovat za serepetičky, které nedělají blog blogem (je pravda, že se na mnoha blozích samozřejmě hojně vyskytují). Myslím si ale, že to nemá nic společného s (třeba puristickou) definicí blogu.
Trochu bych to přirovnal k následující definici dopravního prostředku:
Má dveře, okna (vepředu jsou stírače), kola (hovořím o podvozku), sedačky pro posádku, motorový pohon, většinou to jezdí po asfaltu (betonu) atd.
A někdo může říct, že popisuju auto. Omyl, mluvím o letadle. A v tom se liší definice auta/letadla od toho co může auto nebo letadlo mít.
PC Magazine samožřejmě nehovoří o nějakých definicích. Všímá si toho, které prvky na (US) blozích bývají přítomny. Toť vše. A je to rozhodně zajímavé.
Mimochodem teď, když se dívám na článek, tak je pod ním datum 30.12.2003 (sic!).
Marek Prokop by měl být placen blogovými katalogy. Stačila jedna jeho zmínka o katalogu Blizg a rozpoutal se frontální útok českých blogerů. Ráno jsem na Blizg napočítal 5 a kolem 11. 7 (8 z 10 nově přidaných blogů pochází od nás).
Blizg ale není jen katalog. Vedle možnosti hlasování, si můžete nechat vygenerovat meta značky pro váš blog, najít sousedy (GeoURL je ale obsáhlejší) a tématicky podobné blogy. Nyní se zde nachází více než 3000 blogů.
Dušan Janovský měřil pomocí JavaScriptu chování uživatelů při rolování na několika stránkách webu Jak psát web. Říjnový obsáhlý rozbor chování uživatelů IE6 na 13 stránkách ukazuje, že 3/4 alespoň jednou scrolovalo. 55 % rolujících uživatelů pak rolovalo kolečkem na myši.
Bylo by zajímavé zjistit, kolik procent uživatelů IE6 má myš s kolečkem. Co vím, tak ne všichni uživatelé ví, že nějaké kolečko na myši vůbec mají. Ale stačí na ně trochu zatlačít a mnoho z nich si rychle na jeho používání zvykne.
Možná jste si toho všimli. Když začínalo blogování u nás, tak to sice nebylo tak patrné, ale jak se postupně objevují nové a nové blogy zjistítě, že se historie opakuje. Blogeři dělají podobné chyby, opakují stejné postupy. Následující řádky berte jako blogerský životopis jednoho neexistujícího blogera. Veškerá podobnost samozřejmě vůbec není náhodná.
Tohle je můj první zápis do bloggu. Chtěl bych tady psát o…
Takhle nějak to začíná. Málokdo odolá sdělit v prvním spotu, že tohle je první spot. Není nad originalitu.
Hurá! Všimli si mě. Návštěvnost je vyšší, než počet mých přístupů. Dokonce mi někdo napsal komentář.
Pokud nejste cynik, tak vás to určitě taky aspoň trošku potěšilo.
Dneska je návštěvnost několikanásobná. Jupí! Podívám se do statistiky, čím to je. Aha, odtud sem všichni chodí. Mrknu se na to. Ten darebák! Co si to o mě dovolil napsat. Já mu to vytmavím!
Půtky mezi blogery jsou oblíbenou kratochvílí. Nějaké to drobné pošťouchnutí si neodpustí přece nikdo.
Už tomu blogování rozumím (už nepíšu veblogg). Je načase, abych napsal nějakou svou definici blogu. Tak třeba blog je…
K tomu se přece musí vyjádřit každý.
Určitě každého blogera napadlo, že by shrnul své bohaté zkušenosti do nějakých pravidel (nejlépe 10). Ostatní škodolibě pobaví, když je z toho pořádná blamáž.
Nevím, jak je možné, že ho tak všichni obdivují (a já sakra vlastně taky). Má vyšší návštěvnost a je fakt dobrej, ale už to dýl nesnesu. Tak jak bych začal? Co třeba pan X.Y. je pěkný břídil, nevím, co na něm všichni vidí, když…
Pár kolegů si už mohlo vychutnat, co se stane, když se navezou do vyšší váhové kategorie.
Už mě nějak to blogování unavuje. Pořád na to musím myslet a nemám sílu ani dál žít. Proto mě pochopíte…
Blogování je pro mnoho lidí zábava. Pro jiné způsob realizace. Je normální, že se nikdo nebaví pořád stejně tím samým. Jak ale odejít na úrovni? A nic autora nezahřeje tak, jako žalmy nad e-hrobem zvěčnělého.
Občas tomu propadne každý. Každého něco naštve. Proto je potřeba trochu si zatepat do společenských nešvarů. K tomu je dobré se obout do něčeho mimo obor, čemu ale rozumí každý.
Plyne z toho jediné. Blogování nahraďte třeba malováním nebo něčím úplně jiným. A vždycky to bude podobné. Všichni jsme lidé a každý je jiný. Nebo v podstatě stejní?
Marek Prokop na Živě pokračuje ve svém seriálu o kultivaci návštěvnosti
dílem Analyzujeme klíčová slova. Doporučuji přečíst.
Mě osobně zaujal odkaz na GoRank a oprášil jsem si vzpomínku na Google AdWords Keyword Suggestions.
V aktuálním čísle časopisu Computer (23/03) vyšel na str. 89 článek Zavalí nás lavina zpráv? – autor Jozef Petro (odkazy na další články např. na Kyberšmok). Článek stručně seznamuje s možnostmi RSS.
Je hezké, že se o RSS začíná pomalu psát i v klasických médiích. Na druhou stranu je ve zmíněném článku několik věcí, které se mi moc nelíbí:
…firmy, které zprávy soustřeďují a pak je zasílají zájemcům…,
…zasílání je bezplatné…atd.
Simplese nepřekládá jako
rychlé, stejně jako
Syndicationnení
sdružování– tolik asi k nešťastnému překladu zkratky RSS.
Petr Bříza vás v článku Znakové sady v praxi uvede do problematiky používání znakových sad. Dozvíte se co je to znaková sada, kódování znaků a pár informací, jak se rozhodnout při volbě znakové sady.
Při vývoji webových stránek by autor neměl zapomínat na pravidlo 3 kliků, které říká, že by se návštěvník měl k požadované informaci dostat na nejvýše 3 kliknutí. V opačném případě může propadnout frustraci z práce na daném webu.
Josh Porter v článku Testing the Three-Click Rule informuje o testu provedeném na 44 uživatelích, kteří pro splnění 620 úkolů klikli více než 8000×. Jedním z cílů bylo ověřit, jestli uživatel po oněch 3 kliknutích znechuceně opouští web, protože nenašel co hledal (via Nick Bradbury).
Výsledky výzkumu bourají pravidlo 3 kliků. Uživatel nepočítá kliknutí. Spíš mu vadí velká doba hledání, bloudění a neúspěch.
Our analysis showed that there wasn\’t any more likelihood of a user quitting after three clicks than after 12 clicks. When we compared the successful tasks to the unsuccessful ones, we found no differences in the distributions of tasks lengths. Hardly anybody gave up after three clicks.
To ale neznamená, že není nutné vést uživatele k cíli. Že ho necháme dlouho bloudit v chaosu odkazů. Na druhou stranu se ale ukazuje, že pokud je uživatel motivován k dosažení cíle, je ochoten leccos překousnout. Moc bych na to ale nespoléhal.