Když už si na něco uživatelé na něco zvyknou, tak se jen velmi těžce smíří s novým, byť lepším, řešením.

Dnes ráno jsem se ocitl v křížové palbě dvou kolegů, kteří dva dny používali novou sestavu, kterou jsem (bohužel) nad rámec jejich požadavků upravil. A že jsem se snažil. Veškerý svůj typografický a informačně architektonický um jsem napřímil směrem k lepší sestavě. Velikost fontů jsem sjednotil, co patřilo k sobě jsem k sobě dal, vzhled jsem odlehčil odstraněním nadbytečných prvků, texty zarovnal do sloupců atd. Musel jsem sám sebe po ramenou poplácat, ba i uznale nad svým dílem hlavou pokývat. Tahle samolibost mi ale vydržela jen do chvíle, než mi na stole přistála zmíněná sestava opatřená několika korektorskými poznámkami.

Obul jsem tedy vycházkovou obuv a vyrazil na dílnu. Dál se nebudu ani moc rozepisovat. Lidé si zvykli, že osobní číslo je vpravo nahoře a související jméno je vlevo dole a další údaj uprostřed. Proti síle zvyku byl každý argument velmi chabý. Poslední zoufalý přípodotek, že si rychle zvyknou na novou sestavu a ještě budou rádi, se taky nesetkal se všeobecným pochopením. Srazil jsem paty, vyběhl zpátky do kutlochu a sestavy jsem zase odroloval zpět.

A jaké z toho plyne poučení? Ptejte se uživatelů. Testujte každou změnu. A úplně nejlepší bude, když vše navrhnete tak dobře, aby se do toho už vůbec nemuselo vrtat.