Denisa Kera se na Lupě (Blogtalk Reloaded ve Vídni) vrací k ukončenému druhému Blogtalku. Pro neinformované: Blogtalk je (pokud je mi známo) jediná významná evropská konference o blogování.
Pokud se chcete oprostit od takových věcí, jako jsou blogerské přestřelky, čtěte.
Vývojáři browseru Internet Explorer spustili IEBlog (via Shirley E. Kaiser).
Microsoft je znám tím, že podporuje blogování uvnitř firmy. Na adrese http://blogs.msdn.com/ najdete celou řádku blogů. Právě teď je tam 830 blogů a 16669 spotů.
Po nějaké době jsou domácí blogující opět ve při (nezaměňovat s vepři). Celou záležitost vyvolala zmínka o přednášce blogerů/našinců na vídeňském BlogTalk (Denisa Kera, Martin Kopta, Adam Javůrek, David Bureš). Následovala přestřelka mezi zúčastněnými a lidmi, kteří nerozlišili mezi pojmy prezentovat a reprezentovat.
Podle všeho Denisa prezentovala výsledky společného zkoumání domácí blogosféry (prý jsem v tom měl taky prsty). Do tohoto faktu se obul Filip Rožánek ve spotu Jen si tak trochu blognout…. Osobně nevidím nic zavrženíhodného na tom, že se dá vědecky zkoumat třeba i fenomén blogů (proč taky, když to sám dělám, že?). Nevidím taky nic špatného na tom, že je někdo bloger (protože bloguje). A ani se mi nezdá, že by někdo někoho reprezentoval (proboha, snad nejsem na nějakém seznamu agentů/blogerů).
Denisa Kera si tak trochu (dost) postěžovala na chování určitých lidí, které předcházelo a následovalo kolem zmíněné akce – Blogtalk a dozvuky. Svou odpověď přidal Martin Malý. Celkem se mi líbí přirovnání o lyžařích a výborech (ve smyslu ti výboři).
Na těchto přestřelkách mě nejvíc fascinuje, že nejvíc se hádají lidé, kteří jsou si vlastně nejvíc blízcí. Víc se štěkají blogeři mezi sebou než nepřátelé blogování a blogující. Víc se perou křesťani s muslimama (náboženství jsou si velmi podobná) než muslimové s hidnuisty (i když…). Bohužel ale i v této debatě mizí podstata problému. Problému? On vlastně ale podle mě žádný problém nikdy nebyl.
Další díl nepravidelného seriálu o domácích blozích jsem zaměřil na výskyt meta tagů (inspirace Whitespace). Docela mě zajímalo, jak blogeři obohacují své blogy o doplňující meta-informace.
Čelo žebříčku výskytů meta tagů vypadá takto:
Celkem se na blozích, které byly ráno 20. 7. 2004 v padesátce nejnavštěvovanějších blogů na TOPlist, vyskytuje 40 různých meta tagů. Vedle již zmíněných meta značek stojí za pozornost snad ještě meta tagy Pragma, robots, Content-Language, copyright a Expires. Podařily se mi ale také některé exotické úlovky. Za mnohé můžu jmenovat třeba pics-label nebo page-topic.
Průměrně se na analyzovaných blozích vyskytuje 6,18 různých tagů (medián je 6). Pět blogů nemělo v kódu žádný meta tag. Dva blogy měly dokonce 17 meta tagů.
V zápisu meta tagů nepanuje příliš velký řád. Nejčastější chyby by se daly shrnout do následujících 2 bodů:
Abych se přiznal, tam mi problematika velikosti písma hodnoty jména meta tagu není úplně jasná. Zatím jsem nenašel žádnou normu a jednotlivé zdroje se od sebe liší.
Na závěr nabízím stručný přehled vybraných tagů meta.
Ještě před samotným popisem ale pár pravidel:
head (X)HTML dokumentu./.TRUE, tak zabraňuje použití Microsoft Smart Tags na stránce. Další informace např. META name MSSmartTagsPreventParsing.no-cache.pics-label.robots.txt.Lupu psaní o weblozích baví. Z mého pohledu je to samozřejmě dobře. I tohle tvoří fenomén blogování (nezaměňovat se slovem fenomenální a neřešit, kdo ten fenomén vyvolává a kdo se v něm pořád šťourá).
Dnes publikovala Markéta Dočekalová v rubrice Glosa svůj článek Jsem novinář – kdo je víc?. Je to přímá reakce na povýšenecký článek Stránky, nebo blog? (Vojtěch Bednář). Klade si otázku, kdo je vlastně novinář a realisticky hodnotí celou situaci okolo blogování:
I mezi bloggery se najdou plácalové a břídilové, kteří se žurnalistikou a spisovatelstvím nemají vůbec nic společného. Najdou se tam však i tací, kteří by kvalitou svých článků snadno trumfli nejednoho redaktora časopisu, magazínu a nebo celostátního deníku. A dokonce se domnívám, že i tací, kteří by směle mohli konkurovat kdejakému spisovateli…
Lupa se v posledních dnech intenzivně věnuje weblogům. Čtyři články za týden a den respektive 7 za necelý měsíc, to už je co říct. Tady je jejich stručný přehled:
Je skvělé, že si mohu přečíst názory tisíce různých lidí, ve skutečnosti na to ale stejně nikdy nebudu mít dost času ani chuti, takže se nakonec spolehnu na to, co mi sestaví moje oblíbené noviny či zpravodajský server. Blogy mohou být pikantním kořením pro fajnšmekry, ale nikoliv základním zdrojem informací.
Jsou snad weblogy nějaká další „internetová bublina“? Domnívám se, že nikoli.
Zahraniční „stará média“ se už několik let učí, jak využít potenciálu weblogů. Webeditoři českých zpravodajských serverů se zatím příliš nakazit či osvítit (vyberte si dle libosti) nenechali.
Je zajímavé, že média jako Slate, Fox, Reuters, MSNBC či USA Today, která utrácejí spoustu prostředků právě za to, aby byla „autoritativní“, jsou předstižena například weblogem BoingBoing, který dělají dva lidé.
vyjadřuji ve vztahu k bloggingu naprosté nepochopení,
jakési publikační/redakční systémy,
„fenomén“,
proč by ho vůbec někdo měl vystavovat na Internetu a někdo jiný číst,
pavlovovské reflexy – to jsou blogy,
kombinace sebestředného narcismu (nic proti tomu), exhibování určeného vnějšímu světu a neschopnosti mít alespoň nějaký inteligentní zájem(to je síla),
trapný sebeklam,
stále nechápu, kde se v bloggingu nachází jakýkoliv fenomén či zajímavý trend.
věta o bloggerech zřejmě vyzněla poněkud méně vtipně, než vyznít mělaa pokračuje:
měl bych zřejmě vysvětlit, že jsem to vlastně myslel úplně jinak, než se zdá.
Někteří bloggeři by se měli raději zamyslet nad zrušením deníčku a zavedením regulérní homepage, kde by o sobě dali vědět efektivněji.Autor žongluje s mnoha cizokrajně znějícími pojmy (takový neokmen je obzvlášť povedený). Zaobaleně je blogerům doporučeno, aby zrušili svůj blog a začali dělat něco pořádného (třeba si zřídili
regulérní domácí stránku), protože vlastně vůbec nechápou, co vlastně (coby emotivní uzlíček nervů) ve své zaslepenosti činí. Někteří dokonce
mohou snadno podlehnout iluzi, že jsou ve skutečnosti novináři.No fuj, hanba a dát jim na holou!
Co ovlivňuje weblogy? se ptá ve své glose na Lupě Mirek Zeman. Mirek se snaží přijít na to kam nejčastěji odkazují domácí weblogy.
V souvislosti s článkem mě napadlo rčení jak se do lesa volá, tak se z lesa pařez.
Když noviny ignorují blogy, proč by blogy měly reflektovat klasická média? Vím, že je to vztah Goliáše a Davida, ale přece jenom.
Odpovíte Mirkovi na jeho otázku? V diskuzi zatím, až na jedinou odpověď, nic nezjistíte.
Tímhle důrazným zvoláním oslovila publicistka Kateřina Jonášová ve středu 18. 5. 2004 na 6. straně čtenáře deníku MF Dnes (rubrika Svět médií). Článek Vypněte televize! Blogujte! neobsahuje nic nového, co by zkušený bloger neznal. Proto ho ale nespotuji. Důležité je, že se o blogování postupně začínají zajímat také klasická, v tomto případě papírová, média. No a taky se mi zdá, že článek unikl A. Javůrkovi.
Po ránu jenom stručně: Google má oficiální Google Blog. Více ve spotu Is this thing on? (via Google Weblog).
Škoda, že blog nenabízí klasické RSS. K dispozici je pouze Atom kanál.
Už víc než před rokem jsem zjišťoval, jak významné české weblogy podtrhují odkazy. Autoři sledovaných weblogů nechávali podtržené odkazy v 67 % případů. Dalších 11 % podtrhávalo většinu odkazů. Nepodtžené odkazy byly na 22 % blogů. Změnila se nějak situace za uplynulý rok?
Dalším důležitým prvkem použitelnosti webových stránek je změna barvy navštívených odkazů. V nejnovějším dílu volného seriálu Weblogy CZ jsem mimo podtrhávání odkazů podíval na změnu barev navštívených odkazů na nejnavštěvovanějších domácích blozích.
Proč vůbec nastavovat změnu barvy navštívených odkazů? Jacob Nielsen v novém Alertboxu Change the Color of Visited Links mj. píše:
Lidé se na stránkách ztrácí a motají se v kruhu, když web používá stejnou barvu pro navštívené a nové cíle. Výběr rozdílných barev pro dva stavy odkazů snižuje navigační zmatek.
Podle výzkumů používá 74 % webů rozdílné barvy pro navštívené a nenavštívené odkazy. Pokud tomu tak není, pak zpravidla:
Je potřeba si uvědomit, že různí lidé mají různou úroveň krátkodobé paměti. Zapomínají, na kterých stránkách už byli. Rádi by se vraceli tam, kde našli potřebné informace. Stejná barva navštívených a nenavštívených odkazů jim ztěžuje práci.
České blogy vůbec neulehčují návštěvníkům práci. Jen necelá třetina domácích blogů mění barvu nastavených odkazů. Při zkoumání Top50 blogů na TopList jsem zjistil i další prohřešky proti dobré použitelnosti webů: