conBLOG

Nový český weblog About weblog (Petr Weida) se zaměřuje na XHTML, CSS, SEO, přístupnost, použitelnost, webdesign a internet – tedy na vše co zajímá mě a věřím že i vás. K dispozici dává Petr také RSS kanály – vyberte si.

Do rozboru Weblogy CZ: Komentáře jsem doplnil excelovský soubor se zdrojovými daty rozboru. Najdete tam mj. seznam testovaných blogů a krátké poznámky k jednotlivým blogům.

Srovnávání blogerů s novináři rádi používají zejména odpůrci blogování. Pramení ze strachu, který má kořeny v neznalosti. Je snadné náhodně vybrat některý blog, oprávněně poukázat na jeho chyby a šmahem hodit všechny do jednoho pytle. Je to jako srovnávat novinářskou činnost Karla Čapka s žurnalistickými pokusy osmiletého školáka ve školním časopise. Ale srovnání kulhá, protože sami blogující se za novináře většinou nepovažují. Proč by se taky každý, kdo píše, měl považovat za novináře nebo spisovatele?

Nejprve si položme otázku, kdo je novinář. Podle Google to může být třeba:

• autor píšící do novin a časopisů,
• autor, který shromažďuje, píše, upravuje a prezentuje zprávy nebo články pro internet, časopisy, rozhlas, televizi a noviny. Novinář může, ale nemusí, být trvalým zaměstnancem nějakého média.
• osoba, která nemá nic na mysli, ale umí to vyjádřit.

Položme si další otázku, co je vlastně blog. Nebudu se pouštět do definic, ale chci zdůraznit, že blog je forma, pouhá prázdná skořápka. Kdo a čím tuto skořápku naplní, to je to podstatné. Může blogovat profesionální novinář, může blogovat amatér. Některý přitom může používat novinářské postupy.

Výhody profesionálních (oficiálních) novinářů (přístup ke zdrojům, vzdělání, technické zázemí, síla klasického média) se s nástupem internetu a nových nástrojů postupně stírají. V určitých oblastech tak lze postavit blogování na roveň novinařině.

Na druhou stranu naráží novináři v mnoha ohledech na různá omezení: etický kodex, vnitřní pravidla daného média, toporné využití možností internetu apod. V tomto ohledu je bloger mnohem svobodnější – je omezován jen sám sebou. Jak napsal Marek Prokop:

…ani já nejsem novinář, dokonce ani ten internetový ne, novinářská etika je mi cizí, nikam mne nemusíte pouštět zadarmo a na žádné otázky mi nemusíte odpovídat. Zároveň jsem ale tolerantní člověk, takže pánům ředitelům prominu, budou-li, nebo naopak nebudou-li, mne pokládat za novináře podle toho, jak se jim to zrovna bude hodit…

Stejně jako si mnozí autoři blogů nemyslí, že jsou novináři, tak se jiní blogující neoznačují za blogery. Trefně to popsal White Dog

Zároveň si nemyslím, že jsem bloger. To by bylo podobné, jako kdybychom o někom, kdo stluče krmítko pro sýkorky tvrdili, že je truhlář, kdo občas napíše do novin tak by byl novinář, kdo si jednou za čas zahraje s kamarádem šachy tak by byl šachista a kdo jezdí každý den kilometr do práce na kole tak že je cyklista.

Není možné najít shodu, jestli bloger je nebo není novinář. Ale protože publikuje platí, že bloger je publicista.

Souvislosti

• Nejsem novinář! – Marek Prokop 4. 2. 2003
• Novinářská etika internetu cizí? – Marek Šalanda 20. 1. 2003
• Weblogová doba čili novinář versus webloger – Patrick Zandl 5. 3. 2003
• Proč nejel Adrenalin Computer Pressu? – Daniel Dočekal 31. 1. 2003
• Weblogy: úsvit nových médií – Martin Kopta 26. 5. 2003

Většina weblogů používá u každého spotu nejrůznější standardní prvky (trvalý odkaz, datum a čas publikování spotu, odkaz na komentáře apod.). Jak jsou na tom české weblogy s jejich umisťováním. Jaká je pravděpodobnost, že uživatel na určitém místě najde třeba trvalý odkaz? Odpověď na tuto otázku najdete v dalším díle volného seriálu Weblogy CZ, který se věnuje hustotě rozložení prvků u spotů.

Dozvíte se, že trvalý odkaz ve 2/3 případů leží vlevo nahoře nebo vpravo dole. Odkaz na komentáře pak téměř jistě najdete spíše vpravo dole pod spotem.

Weblogy CZ: Poloha standardních prvků

Možnost vkládat komentáře, je do určité míry užitečná jak pro čtenáře, tak i pro autora weblogu. Jak jsou na tom v tomto ohledu domácí weblogy? Toto jsem zjišťoval v dalším díle seriálu Weblogy CZ: Komentáře.

Z Toplist top 50 jsem vzal v potaz 44 weblogů (ostatní do 50 nejsou weblogy). Z toho 4 weblogy nenabízí komentáře a 3 další neumožňují vkládat komentáře k jednotlivým spotům.

Třetina weblogů řadí komentáře chronologicky od nejstarších a dvě třetiny naopak. Všechny formuláře nabízí pole pro vložení textu komentáře (70 % je zadání povinné). Jediný formulář nemá pole pro zadání jména (více než 50 % povinné zadání). Téměř polovina formulářů má pole pro zadání nadpisu a z toho polovina je povinná.

Práce s komentáři je pro uživatele zbytečně komplikovaná:

• nejsou vyznačené povinné položky formuláře,
• při nezadání povinného pole je formulář vymazán,
• oddělený seznam komentářů od formuláře pro zadání,
• na stránce s formulářem není uveden text příspěvku,
• chybí datum a čas vložení komentáře,
• řazení proti běhu času (nejnovější komentáře vepředu).

Tyhle a další komentáře najdete na stránce Weblogy CZ: Komentáře.

Souvislosti

Jak na diskuse a komentáře – Petr Staníček

Blogy nejsou objektivní, protože jsou subjektivní. Tak to je můj snad nejoblíbenější mýtus o blogování, který není šířen jen odpůrci blogování, ale i samotnými blogery. Když pominu generalizování ve stylu všechny blogy jsou špatné, protože většina není dobrých, tak je podstatou tohoto mýtu nepochopení skutečnosti, že když je weblog vytvářený subjektem (osobou), nic nebrání tomu aby byl objektivní i/nebo subjektivní.

Na začátek snad vysvětlení pojmů:

Objektivní

Shodující se se skutečností; nezkreslené emocemi nebo osobní zaujatostí; vzniklé na základě pozorovatelných jevů: tzv. nezaujaté posouzení.

Subjektivní

Vztahující se k jedinci, vycházející z něho (osobní); nevěcný, zaujatý, předpojatý.

Když řeknu, že žárovka svítí, je to objektivní. Když dodám, že mě to příšerně vadí, pak je to subjektivní dodatek k předchozímu tvrzení. Důležité je, že subjektivní není opak objektivního ač se to na první pohled zdá a často to také platí, protože subjektivita objektivnost ovlivňuje.

Weblog je weblogem pro svou formu. Obsah je ale zcela na vůli autora. Ve weblogu můžu třeba pouze odkazovat na existující stránky. Zdržet se komentářů a doporučení. Můžu předkládat výsledky svého vědeckého zkoumání, psát návody, sdělovat technické parametry strojů a zařízení. Tohle vše jsou beze sporu objektivní zjištění sdělovaná objektivní formou.

Když jsem zmínil osobu autora, napadlo Vás, že tím autorem nemusí být vůbec člověk? Stačí napsat příslušné rozhraní a třeba aplikační logy budou prezentovány ve formě weblogu. Proč ne. Co je pak na tomto subjektivní?

Takže jsou weblogy neobjektivní? Většina weblogů je ovlivněna osobou autora, která ovlivňuje formu weblogu i obsah. Není ale možné házet všechny weblogy do jednoho pytle.