Jacob Nielsen navrhuje místo přímých odkazů na PDF soubory používání samostatné HTML stránky, na které vedle příslušného odkazu na PDF soubor má být mj. také návod, jak se souborem naložit (via Sova v síti).

Nielsen píše, že je potřeba ušetřit uživatele utrpení, když jsou bez varování vyklopeni do PDF souboru. Uživatelé si za to ale v mnoha případech mohou sami. Z vlastní zkušenosti vím, jak jsou běžní uživatelé přímo posedlí potřebou kliknout na každý odkaz, který uvidí. Zkušený uživatel rozpozná cíl odkazu, ale většina ostatních to neumí. Pokud se jedná jen o načítání několikamegového pédéefka, tak to skončí maximálně tvrdoresetem PC (cholerik si myslí, že PC zatuhlo). Horší je to v případě, že spustí e-mailový virus.

I přes evangelizační snahy poučených, které sem tam přináší své ovoce, je daný stav faktem, se kterým se musí autoři webů vyrovnat.

Nabízí se samozřejmě několik řešení. Některá z nich posuďte sami:

1. …pro další informace klikněte…
   Zavrženíhodný případ Vicezdemie, o kterém netřeba diskutovat.
2. Výroční zpráva
   Klasický odkaz bez doplňujících údajů (informace o cíli musí uživatel najít např. na stavovém řádku prohlížeče).
3. Výroční zpráva
   Informace o cíli odkazu jsou v title.
4. Výroční zpráva (soubor PDF, 275 kB)
   Informace o cíli odkazu jsou uvedeny v za textem odkazu.
5. Výroční zpráva (soubor PDF, 275 kB)
   Informace o cíli odkazu jsou uvedeny v za textem odkazu a v title je uveden návod, jak s odkazem naložit.

Poznámka: V seznamu není uvedeno Nielsenem zmíněné řešení. Odkazy nesměřují na konkrétní cíle.

Trochu deprese na mě padá při vědomí, kolik je uživatelů, kterým jsou nějaké typy souborů šumafuk. Že většina uživatelů nemá pojem o vztahu mezi velikostí souboru a délkou stahování (to nemluvím o převodech všech těch kilo, mega a giga bitů/bytů). Proto jsem taky trochu pesimistický nad účelností vstupních stránek pro stahování souborů: zkušeného uživatele zdrží, nezkušenému jsou mnohé informace na nich uvedené k ničemu – nerozumí jim. Líbí se mi třeba Nielsenova myšlenka s rozdělováním velkých souborů na menší části spolu s uvedením stručného obsahu dané části.

Na každý pád si ale myslím, že je Nielsenovo řešení jedním z nejlepších dostupných do doby, než třeba prohlížeče budou lépe reagovat na druh odkazů, na které uživatel klepl nebo na které najel myší.

O tom, že font Times New Roman není pro web mrtvý, se nás snaží přesvědčit Dave Shea v článku It’s time we take back Times New Roman on the web. Zajímavá ukázka využití CSS pro práci s textem (via Simon Willison).

Na českých weblozích se objevily informace o systému Echo (RSS je mrtvé, ať žije nEcho?, Syndikační formát Echo). Co se tedy skrývá za oním tajemným názvem?

Nejlépe bude asi začít na začátku, tedy na domovské stránce celého projektu Atom Wiki, který si klade za cíl vybudovat nový blogovací formát – Echo, který by měl být nezávislý na platformě, snadno použivatelný a rozšiřitelný. Celý projekt je teprve na začátku. Je třeba definovat pojmy, syntaxi, API, syndikační a archivní formát atd.

Snahou autorů je mj. vydat jasnou specifikaci a zabudovat podporu pro Echo do oblíbených blogovacích nástrojů (podrobné vysvětlení). V současné době se vede rozsáhlá diskuze o tom, jak by se měl celý projekt jmenovat. Původně se počítalo s názvem Atom, ale tento název narazil u právníků. Ve hře jsou např. názvy Axon, Elbo, Loki apod.

Otazka je, proč je třeba nový blogovací formát? Autoři chtějí postihnout nejrůznější zdroje informací. Nejenom tedy kvalitně strukturované informace na weblozích. Chtějí dát autorům weblogů jednotný prostředek. Pro své potřeby chtějí využít XML 1.0 (návrh syntaxe).

Sam Ruby: NECHO 0.1 – současná verze Echo.