Vzpomínám si, jak jsem v listopadu 2003 zjišťoval výskyt tagů ve zdrojovém kódu webových stránek. Měl jsem tehdy k dispozici jedenáct set stránek z cache 22 uživatelů.

Pokud Vás zajímá, jak podobná statistika vychází, když se vezme v potaz taková miliarda stránek, tak se podívejte na Web Authoring Statistics od Google. V patnácti kapitolách se mj. dozvíte:

• Ve webových stránkách se nejčastěji vyskytují elementy head, html, title, body, a, img, meta, br, table, td, tr, p, script, div, b, font, link, form, input.
• Nejčastěji se používají třídy (class) footer, menu, title, small, text.

Víc už psát ani nebudu. Raději si přečtěte samotný rozbor.

Souvislosti

• Výskyt tagů
• Výskyt tagů 3

Jaroslav „Dero“ Polakovič se ve spotu W3C, jdi mi s XHTML 2.0 k šípku… bojí, že nám W3C zruší element a.

V připravované specifikaci XHTML 2.0 se chystá doplnění atributu href do dalších elementů. Kodér by pak ušetřil pár znaků, když by třeba chtěl odkazovat přímo z nadpisu:

Proč by ne. Mohlo by to být užitečné. Samozřejmě jen pod podmínkou, když se to podaří rychle implementovat do prohlížečů. Protože je ale doba, než vyšumí staré prohlížeče dost dlouhá, tak tlak na vývojáře nemusí být dostatečný. A dostatečně velký bude asi taky pud sebezáchovy vývojářů, kteří s pochopitelných důvodů nebudou chtít nový postup používat.

Dero se na základě textu this element (myšlen element a) remains for explicit markup of links, though is otherwise identical in semantics to the span element bojí o samotnou existenci elementu a. Text naštěstí neříká nic o tom, že je a zrušené, i když je závěr citované věty hodně nešťastný – element a rozhodně není element bez významu, kterým je span.

Element a nejde zrušit třeba jenom proto, že je odkazů vložených v jiných elementech poměrně málo. Podívejte se na běžnou webovou stránku a srovnejte počet normálních odkazů s odkazy v nadpisech, celých odstavcích nebo řádcích položky seznamu. Áčko prostě do kódu patří.

Na druhou stranu je použití elementu a v HTML dost nešťastné. Klasicky se používá pro odkaz na jiný dokument nebo na jiné místo aktuálního dokumentu. K tomu přibývá a jako označení místa v dokumentu (cíl odkazu za #) – mimochodem není tohle původní význam značky a? To jsou dvě (možná i tři) různé věci, které se W3C snaží postupně osekávat (např. možností odkazovat na id). Snad nevylijí s vaničkou i dítě.

Dušan Janovský právě přesunul informace o Google PageRank na samostatnou stránku webu Jak psát web.

Pro šťouraly, kterým tento spot nic nového nepřináší: užitečná stránka si zaslouží zpětný odkaz a tím pádem i vyšší Google PageRank.

Jak řadit položky navigace stejné úrovně? Podle abecedy nebo podle významu?

Při tvorbě webů často narážím na problém, jak řadit navigaci. Nabízí se dva přístupy k řazení položek navigace:

• Abecední řazení.
• Významové řazení podle důležitosti odkazů a podle ustálených zvyklostí.

Velmi často volím abecední řazení. Prostě jsem zvyklý v nejrůznějších seznamech rychle hledat podle abecedy. Vždycky mi dost silně vadí, když musím přeskakovat. Nevím ale, jestli netrpím nějakou deformací nebo jestli nejsem až příliš zběhlý v používání abecedního řezení. Taky bych řekl, že abecední řazení je lepší pro návštěvníky, kteří ještě dokonale neznají daný web a jeho strukturu a obsah.

Naproti tomu řazení podle důležitosti odkazů uživateli říká, na kterou část webu zaměřit pozornost. Naznačuje strukturu webu. To samozřejmě může být jen sebeklam autora (provozovatele) webu. Uživatelé mohou mít názor zcela jiný.

Horizontální navigace

U horizontální navigace, která je zároveň navigací globální, vnitřní rozpor při řazení jednotlivých položek nemám (aspoň si to myslím). Tam vždycky řadím podle významu nebo podle ustáleného pořadí.

Celý problém kolem řazení navigace může být jenom pseudoproblémem. Použitý způsob řazení samozřejmě vždycky závisí na konkrétní situaci. Jak to vidíte vy?