Pokud žehráte na nepřístupnost domácích webových stránek a myslíte si, jací že to jsou domácí webdesignéři nekňubové, zadržte. Nepřístupnost webových stránek je totiž, jak se zdá, úplně normální jev. Vyplývá to alespoň z těchto dvou zpráv (via Brainstorms and Raves):
- A comparative assessment of Web accessibility and technical standards conformance in four EU states – Carmen Marincu, Barry McMullin
- Assessing the accessibility of fifty United States government Web pages: Using Bobby to check on Uncle Sam – Jim Ellison
Slovy klasika: tolik hrůzy, jako je v těchto dokumentech, nebylo ani ve smolných knihách středověku.
A comparative assessment…
První průzkum se zaměřil na evropské weby. Autoři vybrali z Open Directory Project několik britských, irských, německých a francouzských webů. Ty podrobily testu na způsobilost podle WCAG 1.0. Žádný (slovy žádný) testovaný web neuspěl v nejpřísnějším testu WCAG–AAA. Na stupni WCAG-AA pak pohořely všechny irské, německé a francouzské weby. Abych nebyl tak příkrý k hodnoceným webům, budu citovat:
94.0 percent of the Irish sites, 94.5 percent of the U.K. sites, 95.6 percent of the German sites and 98.6 percent of the French sites failed Bobby at the minimal accessibility level (WCAG–A).
Dobré, že? Největší problémy dělalo pravidlo o povinnosti uvádět alternativní texty ke všem obrázkům a problémy se zápisem rámců.
Výzkum se zaměřil také na validitu HTML dokumentů zkoumaných webů. Opět nechám promluvit, mými překladatelskými ústy, autory průzkumu:
Pouze 4 britské weby (méně než 0,2 %) a 6 německých webů (méně než 0,4 %) měly zcela validní HTML. Žádný irský ani francouzský web neměl zcela validní kód.
Dlužno podotknout, že většina webů pohořela na nepřítomnosti DTD. Ale nezůstalo jenom u toho. Chyby, které se vyskytovaly na více než polovině webů:
- nedefinovaný atribut,
- nepovolený element pro daný typ dokumentu,
- ukončení neotevřeného elementu,
- chybějící povinný atribut a
- neukončený element.
Autoři průzkumu se domnívají, že za neutěšený stav může především neinformovanost tvůrců a špatné chápání významu přístupnosti. Lidově řečeno na to všichni prdí (pardon, nějak mi to ujelo – to bude tím horkem). Pravidlo napiš jednou, přečti kdekoli prostě ještě neplatí.
Assessing the accessibility of fifty US government Web pages
Druhý výzkum se zaměřil na americké vládní weby. Proč ne. Když někdo vyžaduje dodržování nějakých zásad, tak by je měl přece dodržovat nejprve sám (toliko naivní má úvaha). Jenom pro dokreslení:
- 1 z 10 Američanů trpí nějakým těžkým postižením.
- A bude to ještě horší: 1 z 8 dětí ve věku 6 – 14 let je na tom stejně.
- Každý druhý Američan starší 65 let je těžce postižen.
Možná to jsou dobré argumenty pro tvorbu přístupných stránek. A jak dopadly US vládní a federální stránky. Taky nijak zvlášť slavně. Jen necelá čtvrtina získala 508 Approved v testu (přesto na nich bylo co zlepšovat). Jak říká autor průzkumu: zbývá udělat hromadu práce, aby se sen stal skutečností.
Ani se neodvažuji myslet na to, jak by podobný test dopadl u nás. Zdravím, pane Mlynáři.
