Vývojáři browseru Internet Explorer spustili IEBlog (via Shirley E. Kaiser).
Microsoft je znám tím, že podporuje blogování uvnitř firmy. Na adrese http://blogs.msdn.com/
najdete celou řádku blogů. Právě teď je tam 830 blogů a 16669 spotů.
Vývojáři browseru Internet Explorer spustili IEBlog (via Shirley E. Kaiser).
Microsoft je znám tím, že podporuje blogování uvnitř firmy. Na adrese http://blogs.msdn.com/
najdete celou řádku blogů. Právě teď je tam 830 blogů a 16669 spotů.
Po nějaké době jsou domácí blogující opět ve při (nezaměňovat s vepři). Celou záležitost vyvolala zmínka o přednášce blogerů/našinců na vídeňském BlogTalk (Denisa Kera, Martin Kopta, Adam Javůrek, David Bureš). Následovala přestřelka mezi zúčastněnými a lidmi, kteří nerozlišili mezi pojmy prezentovat a reprezentovat.
Podle všeho Denisa prezentovala výsledky společného zkoumání domácí blogosféry (prý jsem v tom měl taky prsty). Do tohoto faktu se obul Filip Rožánek ve spotu Jen si tak trochu blognout…. Osobně nevidím nic zavrženíhodného na tom, že se dá vědecky zkoumat třeba i fenomén blogů (proč taky, když to sám dělám, že?). Nevidím taky nic špatného na tom, že je někdo bloger (protože bloguje). A ani se mi nezdá, že by někdo někoho reprezentoval (proboha, snad nejsem na nějakém seznamu agentů/blogerů).
Denisa Kera si tak trochu (dost) postěžovala na chování určitých lidí, které předcházelo a následovalo kolem zmíněné akce – Blogtalk a dozvuky. Svou odpověď přidal Martin Malý. Celkem se mi líbí přirovnání o lyžařích a výborech (ve smyslu ti výboři).
Na těchto přestřelkách mě nejvíc fascinuje, že nejvíc se hádají lidé, kteří jsou si vlastně nejvíc blízcí. Víc se štěkají blogeři mezi sebou než nepřátelé blogování a blogující. Víc se perou křesťani s muslimama (náboženství jsou si velmi podobná) než muslimové s hidnuisty (i když…). Bohužel ale i v této debatě mizí podstata problému. Problému? On vlastně ale podle mě žádný problém nikdy nebyl.
Martin Kopta v článku Když se sdílení odkazů změní v útok DoS poukazuje na možnost nadměrného zahlcení webových serverů, ze kterých čtou RSS kanály (především) uživatelé desktopových RSS čteček. Martin cituje z článku RSS growing pains – Chad Dickerson:
Návaly požadavků na RSS mají veškeré charakteristiky distribuovaného útoku DoS, a to přestože požadavky jsou legální a v jednotlivosti malé, při strmém nárůstu požadavků v krátkém časovém úseku způsobují nepříjemnou zátěž serveru.
Máme se tedy bát kolapsu, který bude způsoben velkým množstvím opakovaných požadavků na RSS a Atom kanály? V úvahu je potřeba brát mnohé skutečnosti:
Pod článkem mě zaujaly průběžné výsledky ankety o používaném typu RSS čtečky. Desktopové čtečky používá 85 % hlasujících.
BBC prý zvažuje, že naskočí do řítícího se vlaku vyhledávání na internetu. Vyplývá to alespoň ze zprávy, kterou jsem zachytil via ABAKUS SEO Blog: BBC Eyes Search – Mike McDonald.
Podle BBC je vyhledávání až příliš pod nadvládou Yankees. No uvidíme. Ještě abysme se dozvěděli, že něco lepšího měli (podle nejnovějších poznatků) už vědci v Sovětském svazu.
Pokud žehráte na nepřístupnost domácích webových stránek a myslíte si, jací že to jsou domácí webdesignéři nekňubové, zadržte. Nepřístupnost webových stránek je totiž, jak se zdá, úplně normální jev. Vyplývá to alespoň z těchto dvou zpráv (via Brainstorms and Raves):
Slovy klasika: tolik hrůzy, jako je v těchto dokumentech, nebylo ani ve smolných knihách středověku.
První průzkum se zaměřil na evropské weby. Autoři vybrali z Open Directory Project několik britských, irských, německých a francouzských webů. Ty podrobily testu na způsobilost podle WCAG 1.0. Žádný (slovy žádný) testovaný web neuspěl v nejpřísnějším testu WCAG–AAA. Na stupni WCAG-AA pak pohořely všechny irské, německé a francouzské weby. Abych nebyl tak příkrý k hodnoceným webům, budu citovat:
94.0 percent of the Irish sites, 94.5 percent of the U.K. sites, 95.6 percent of the German sites and 98.6 percent of the French sites failed Bobby at the minimal accessibility level (WCAG–A).
Dobré, že? Největší problémy dělalo pravidlo o povinnosti uvádět alternativní texty ke všem obrázkům a problémy se zápisem rámců.
Výzkum se zaměřil také na validitu HTML dokumentů zkoumaných webů. Opět nechám promluvit, mými překladatelskými ústy, autory průzkumu:
Pouze 4 britské weby (méně než 0,2 %) a 6 německých webů (méně než 0,4 %) měly zcela validní HTML. Žádný irský ani francouzský web neměl zcela validní kód.
Dlužno podotknout, že většina webů pohořela na nepřítomnosti DTD. Ale nezůstalo jenom u toho. Chyby, které se vyskytovaly na více než polovině webů:
Autoři průzkumu se domnívají, že za neutěšený stav může především neinformovanost tvůrců a špatné chápání významu přístupnosti. Lidově řečeno na to všichni prdí (pardon, nějak mi to ujelo – to bude tím horkem). Pravidlo napiš jednou, přečti kdekoli prostě ještě neplatí.
Druhý výzkum se zaměřil na americké vládní weby. Proč ne. Když někdo vyžaduje dodržování nějakých zásad, tak by je měl přece dodržovat nejprve sám (toliko naivní má úvaha). Jenom pro dokreslení:
Možná to jsou dobré argumenty pro tvorbu přístupných stránek. A jak dopadly US vládní a federální stránky. Taky nijak zvlášť slavně. Jen necelá čtvrtina získala 508 Approved v testu (přesto na nich bylo co zlepšovat). Jak říká autor průzkumu: zbývá udělat hromadu práce, aby se sen stal skutečností.
Ani se neodvažuji myslet na to, jak by podobný test dopadl u nás. Zdravím, pane Mlynáři.
Další díl nepravidelného seriálu o domácích blozích jsem zaměřil na výskyt meta tagů (inspirace Whitespace). Docela mě zajímalo, jak blogeři obohacují své blogy o doplňující meta-informace.
Čelo žebříčku výskytů meta tagů vypadá takto:
Celkem se na blozích, které byly ráno 20. 7. 2004 v padesátce nejnavštěvovanějších blogů na TOPlist, vyskytuje 40 různých meta tagů. Vedle již zmíněných meta značek stojí za pozornost snad ještě meta tagy Pragma, robots, Content-Language, copyright a Expires. Podařily se mi ale také některé exotické úlovky. Za mnohé můžu jmenovat třeba pics-label nebo page-topic.
Průměrně se na analyzovaných blozích vyskytuje 6,18 různých tagů (medián je 6). Pět blogů nemělo v kódu žádný meta tag. Dva blogy měly dokonce 17 meta tagů.
V zápisu meta tagů nepanuje příliš velký řád. Nejčastější chyby by se daly shrnout do následujících 2 bodů:
Abych se přiznal, tam mi problematika velikosti písma hodnoty jména meta tagu není úplně jasná. Zatím jsem nenašel žádnou normu a jednotlivé zdroje se od sebe liší.
Na závěr nabízím stručný přehled vybraných tagů meta.
Ještě před samotným popisem ale pár pravidel:
head
(X)HTML dokumentu./
.
apod.
TRUE
, tak zabraňuje použití Microsoft Smart Tags na stránce. Další informace např. META name MSSmartTagsPreventParsing.no-cache
.
pics-label
.
– roboti nebudou stránku indexovat, ale budou procházet odkazy na ní obsažené.robots.txt
.Moje letošní letní dovolená už pomalu patří minulosti. Čtrnáct dní uteklo jako voda a zítra zase hurá(?) do práce. Další delší oddech bude až o vánocích. Po několika letech jsme vyrazili na opravdovou dovolenou, protože minulá léta patřila plně rekonstrukci našeho domečku. Letos jsme tedy konečně vyrazili mimo dům. Na týden se staly naším domovem Jeseníky.
Ubytování, strava a další služby byly na chatě Ovčárna na dobré úrovni. Když se zmíníme o počasí, tak sice obvykle sklízíme účast nad tím, jak špatné počasí nás postihlo. Teploty se pohybovaly kolem deseti stupňů. Praděd se skrýval v mlze nebo v mracích. Na turistické výpravy po okolí to ale bylo počasí jako dělané (já prostě letní parna nemám rád). V sobotu na hradě Sovinec už ale slunce peklo o stošest (akce Za čest a krále stála za návštěvu).
Tak mě při psaní tohoto spotu napadlo, že když čtu o dovolené ostatních aktivních internautů (blogeři včetně), tak se názory většinou pohybují u dvou extrémních názorů:
Pokud čekáte na to, ke kterému proudu se přidám, tak možná zklamu. Žádný e-absťák, ale ani úplné vymazání počítačů z mysli se nekonalo. Dokonce jsem v polském městě Nysa váhal, jestli nezajdu do internetové kavárny a spáchám jeden spot z ciziny.
A ještě na vysvětlenou. Když je tady Krakonoš, tak proč by nemohl existovat taky Jeseníkoš. Žádného jsme ale nepotkali. Možná někdy příště.
Kolize jmen firem nebo výrobků je poměrně častá věc. Dnes je velmi obtížné vymyslet název, který ještě neexistuje. Pokud se do střetu dostane výrobce lupínků s firmou prodávající kuličková ložiska, tak se o tom asi nikdo nedozví (navíc se právně často o žádný střet nejedná – firmy totiž působí v různých oblastech). Jiné kafe ale je, když se někdo pustí do křížku s nejvýznamnějším internetovým vyhledávaček. Google hrozí, že se bude muset přejmenovat. Název se totiž podobá dříve registrovanému jménu Googles.
Googles je dětský web. Jeho správce Stelor Productions Inc. tvrdí, že tu byl před Google. Google prý firmě Stelor Productions kazí kšeft. Celé mi to příjde takové podivné. Nedovedu si představit, jak Google ničí výrobce různobarevných potvor. Spíš jejich byznys bude kazit jejich vlastní web, ze kterého se mi načetla jenom levá navigace. Ostatní flashové opičárny mi (naštěstí) zůstaly skryty.
Tak mě napadá, že musí být docela terno vlastnit web nebo výrobek, který sice nikdo nezná a moc nekupuje, ale za pár neděl se stane proslulý díky práci někoho jiného. Pak stačí mít dostatečně silný žaludek a pustit se s gigantem do křížku. Třeba nějaký šikovný právník z obra vyrazí nějaký ten miliónek odškodného. A tohle bude asi případ Googles. Když na jejich kontě nepřistane pár melounů, tak se určitě touhle aférkou dobře zviditelní.
Ben Hammersley nabízí XHTML validaci stránek pomocí RSS (via Dan Cederholm). Do RSS čtečky stačí vložit nový kanál s adresou http://www.benhammersley.com/tools/validate.cgi?url=
nasledovanou adresou stránky a výsledky validace dostanete do čtečky. Co chyba, to jedna položka ve čtečce. Vtipné a jednoduché.
Validujete při každé aktualizaci RSS kanálu validátoru. Pokud validátor nenajde chyby (a to vám ze srdce přeju), neuvidíte ve čtečce žádné nové řádky.
K dispozici je také zdrojový kód (Perl).
Za posledních pár dní se toho událo poměrně mnoho. Začala mi dovolená a začala pracovně. Plocha pro sluneční hodiny je nafajnovaná (stačí namalovat, vyznačit a připevnit gnomon). K tomu jsme přibrali také pár metrů plotu. Tři dny filcování vám vyženou myšlenky jak na práci, tak na internet a blogování. Do toho oslava mých narozenin. Prostě pohoda.
Už se těším na druhou polovinu dovolené. Doufám, že Jeseníky ukážou svou lepší tvář a nepotká nás nějaká lapálie.