Do rozboru Weblogy CZ: Komentáře jsem doplnil excelovský soubor se zdrojovými daty rozboru. Najdete tam mj. seznam testovaných blogů a krátké poznámky k jednotlivým blogům.

Srovnávání blogerů s novináři rádi používají zejména odpůrci blogování. Pramení ze strachu, který má kořeny v neznalosti. Je snadné náhodně vybrat některý blog, oprávněně poukázat na jeho chyby a šmahem hodit všechny do jednoho pytle. Je to jako srovnávat novinářskou činnost Karla Čapka s žurnalistickými pokusy osmiletého školáka ve školním časopise. Ale srovnání kulhá, protože sami blogující se za novináře většinou nepovažují. Proč by se taky každý, kdo píše, měl považovat za novináře nebo spisovatele?

Nejprve si položme otázku, kdo je novinář. Podle Google to může být třeba:

• autor píšící do novin a časopisů,
• autor, který shromažďuje, píše, upravuje a prezentuje zprávy nebo články pro internet, časopisy, rozhlas, televizi a noviny. Novinář může, ale nemusí, být trvalým zaměstnancem nějakého média.
• osoba, která nemá nic na mysli, ale umí to vyjádřit.

Položme si další otázku, co je vlastně blog. Nebudu se pouštět do definic, ale chci zdůraznit, že blog je forma, pouhá prázdná skořápka. Kdo a čím tuto skořápku naplní, to je to podstatné. Může blogovat profesionální novinář, může blogovat amatér. Některý přitom může používat novinářské postupy.

Výhody profesionálních (oficiálních) novinářů (přístup ke zdrojům, vzdělání, technické zázemí, síla klasického média) se s nástupem internetu a nových nástrojů postupně stírají. V určitých oblastech tak lze postavit blogování na roveň novinařině.

Na druhou stranu naráží novináři v mnoha ohledech na různá omezení: etický kodex, vnitřní pravidla daného média, toporné využití možností internetu apod. V tomto ohledu je bloger mnohem svobodnější – je omezován jen sám sebou. Jak napsal Marek Prokop:

…ani já nejsem novinář, dokonce ani ten internetový ne, novinářská etika je mi cizí, nikam mne nemusíte pouštět zadarmo a na žádné otázky mi nemusíte odpovídat. Zároveň jsem ale tolerantní člověk, takže pánům ředitelům prominu, budou-li, nebo naopak nebudou-li, mne pokládat za novináře podle toho, jak se jim to zrovna bude hodit…

Stejně jako si mnozí autoři blogů nemyslí, že jsou novináři, tak se jiní blogující neoznačují za blogery. Trefně to popsal White Dog

Zároveň si nemyslím, že jsem bloger. To by bylo podobné, jako kdybychom o někom, kdo stluče krmítko pro sýkorky tvrdili, že je truhlář, kdo občas napíše do novin tak by byl novinář, kdo si jednou za čas zahraje s kamarádem šachy tak by byl šachista a kdo jezdí každý den kilometr do práce na kole tak že je cyklista.

Není možné najít shodu, jestli bloger je nebo není novinář. Ale protože publikuje platí, že bloger je publicista.

Souvislosti

• Nejsem novinář! – Marek Prokop 4. 2. 2003
• Novinářská etika internetu cizí? – Marek Šalanda 20. 1. 2003
• Weblogová doba čili novinář versus webloger – Patrick Zandl 5. 3. 2003
• Proč nejel Adrenalin Computer Pressu? – Daniel Dočekal 31. 1. 2003
• Weblogy: úsvit nových médií – Martin Kopta 26. 5. 2003

Většina weblogů používá u každého spotu nejrůznější standardní prvky (trvalý odkaz, datum a čas publikování spotu, odkaz na komentáře apod.). Jak jsou na tom české weblogy s jejich umisťováním. Jaká je pravděpodobnost, že uživatel na určitém místě najde třeba trvalý odkaz? Odpověď na tuto otázku najdete v dalším díle volného seriálu Weblogy CZ, který se věnuje hustotě rozložení prvků u spotů.

Dozvíte se, že trvalý odkaz ve 2/3 případů leží vlevo nahoře nebo vpravo dole. Odkaz na komentáře pak téměř jistě najdete spíše vpravo dole pod spotem.

Weblogy CZ: Poloha standardních prvků

Možnost vkládat komentáře, je do určité míry užitečná jak pro čtenáře, tak i pro autora weblogu. Jak jsou na tom v tomto ohledu domácí weblogy? Toto jsem zjišťoval v dalším díle seriálu Weblogy CZ: Komentáře.

Z Toplist top 50 jsem vzal v potaz 44 weblogů (ostatní do 50 nejsou weblogy). Z toho 4 weblogy nenabízí komentáře a 3 další neumožňují vkládat komentáře k jednotlivým spotům.

Třetina weblogů řadí komentáře chronologicky od nejstarších a dvě třetiny naopak. Všechny formuláře nabízí pole pro vložení textu komentáře (70 % je zadání povinné). Jediný formulář nemá pole pro zadání jména (více než 50 % povinné zadání). Téměř polovina formulářů má pole pro zadání nadpisu a z toho polovina je povinná.

Práce s komentáři je pro uživatele zbytečně komplikovaná:

• nejsou vyznačené povinné položky formuláře,
• při nezadání povinného pole je formulář vymazán,
• oddělený seznam komentářů od formuláře pro zadání,
• na stránce s formulářem není uveden text příspěvku,
• chybí datum a čas vložení komentáře,
• řazení proti běhu času (nejnovější komentáře vepředu).

Tyhle a další komentáře najdete na stránce Weblogy CZ: Komentáře.

Souvislosti

Jak na diskuse a komentáře – Petr Staníček

Blogy nejsou objektivní, protože jsou subjektivní. Tak to je můj snad nejoblíbenější mýtus o blogování, který není šířen jen odpůrci blogování, ale i samotnými blogery. Když pominu generalizování ve stylu všechny blogy jsou špatné, protože většina není dobrých, tak je podstatou tohoto mýtu nepochopení skutečnosti, že když je weblog vytvářený subjektem (osobou), nic nebrání tomu aby byl objektivní i/nebo subjektivní.

Na začátek snad vysvětlení pojmů:

Objektivní

Shodující se se skutečností; nezkreslené emocemi nebo osobní zaujatostí; vzniklé na základě pozorovatelných jevů: tzv. nezaujaté posouzení.

Subjektivní

Vztahující se k jedinci, vycházející z něho (osobní); nevěcný, zaujatý, předpojatý.

Když řeknu, že žárovka svítí, je to objektivní. Když dodám, že mě to příšerně vadí, pak je to subjektivní dodatek k předchozímu tvrzení. Důležité je, že subjektivní není opak objektivního ač se to na první pohled zdá a často to také platí, protože subjektivita objektivnost ovlivňuje.

Weblog je weblogem pro svou formu. Obsah je ale zcela na vůli autora. Ve weblogu můžu třeba pouze odkazovat na existující stránky. Zdržet se komentářů a doporučení. Můžu předkládat výsledky svého vědeckého zkoumání, psát návody, sdělovat technické parametry strojů a zařízení. Tohle vše jsou beze sporu objektivní zjištění sdělovaná objektivní formou.

Když jsem zmínil osobu autora, napadlo Vás, že tím autorem nemusí být vůbec člověk? Stačí napsat příslušné rozhraní a třeba aplikační logy budou prezentovány ve formě weblogu. Proč ne. Co je pak na tomto subjektivní?

Takže jsou weblogy neobjektivní? Většina weblogů je ovlivněna osobou autora, která ovlivňuje formu weblogu i obsah. Není ale možné házet všechny weblogy do jednoho pytle.

To change, or not to change: that is the question:

Whether \’tis nobler in the mind to suffer…

Blogování je o okamžiku, o současnosti. Je zřejmé, že některé spoty jsou nadčasové, jiné ale rychle zastarávají. Měnit nebo neměnit obsah starých spotů?

Jeden odkazovaný mě požádal o zrušení odkazu na již neexistující stránku. Aby se koza nažrala a já se příliš neblamoval, jsem odkaz sémanticky paralyzoval. Pěkně jsem jej obložil značkou . Ve většině prohlížečů je text mezi značkami přeškrtnut a návštěvník si domyslí. Přesto to odkazovanému nestačí.

Ješte tak snesu aktualizace poměrně čerstvých spotů (v řádech jednotek hodin), i když to v RSS čtečkách vyhazuje nové položky. Pár hodin zpět to jde sledovat. Ale měnit staré spoty nechci. Chci jim dát spočinutí věčné.

Z porady ředitelů národních poboček ISSN se ke mě dostala následující informace:

Agenda item 7a, přidělení ISSN elektronickým materiálům.

Protože národní centra měla zmatek v kritériích pro přidělování ISSN weblogům, byla ustavena pracovní skupina k prodiskutování tohoto problému.

Skupina se bude skládat ze zástupců ze Švýcarska, Velké Británie, Kanady a USA.

Dokud pracovní skupina nepřijme závěr, národní centra budou sledovat postup nepřidělovat ISSN weblogům.

Přestože bylo potvrzeno nepřidělovat ISSN weblogům, tak se zdá, že ISSN cítí tlak ze strany blogerů a otázkou se hodlá zabývat. Uvidíme, jestli se nejedná o pouhé gesto. Zdá se ale, že se ledy pohnuly.

V dalším díle volného seriálu Weblogy CZ jsem nahlédl na významné české a slovenské weblogy skrze obrazovku mého PDA iPAQ H3850.

O tom, jak je důležitá přístupnost webových stránek na různých zařízeních, bylo napsáno mnoho. Předevčírem o tom psal také Petr Staníček. Nemusí se vždy jednat o dřevní textový prohlížeč nebo hlasový výstup pro zrakově postižené, ale třeba o hypermoderní zařízení s malou obrazovkou.

Weblogy na PDA rozebírají plusy a mínusy blogů z pohledu uživatele PDA. Byl jsem překvapen, jak dobře jsou na tom mnohé blogy, ale i jak jsou jiné téměř nepoužitelné. Shromáždil jsem 23 screenshotů. Problémy jsou vesměs u webů s tabulkovým layoutem. Stránky jsou na šířku roztaženy na několik obrazovek. Obsah je skrytý někde vpravo. O poznání lépe jsou na tom blogy s beztabulkovým layoutem. Mnoho z nich je navrženo tak, že samotný obsah je zobrazen už na první obrazovce. Mnoho blogů má několik prvních obrazovek zacpaných navigací nebo nějakým neužitečným balastem – co vypadá dobře na monitoru počítače citelně vadí na malé obrazovce PDA.

Na závěr jedna poznámka. Nespílejte mi, že je drahé a pracné optimalizovat stránky pro PDA. Použitím vhodných technik dostanete jaksi navíc všechno, čeho byste použitím neefektivních postupů nikdy lehce nedosáhly. Opravdu není třeba vytvářet zvláštní stránky pro tisk, pro PDA nebo pro jiná kódování.

Po napsání spotu ISSN weblogům 2. jsem 29. 9. 2003 otestoval, jak se zachová česká pobočka ISSN k žádosti blogera o přidělení ISSN. Impulsem bylo nedávné přidělení ISSN jednomu z blogů. Má žádost byla zamítnuta – nic jiného jsem ani nečekal. Argumenty ze strany autority známe:

• weblogy nejsou seriózní,
• weblogů je mnoho,
• úmrtnost weblogů je vysoká,
• nevíme, co si o nich myslet.

Nicméně má žádost neskončila v koši. Měl jsem možnost si vyměnit několik e-mailů s PhDr. Jeřábkovou ze Státní technické knihovny, odd. bibliograf. systemu CNS ISSN. Rád bych Vás seznámil prostřednictvím úryvků z naší korespondence se stanovisky české pobočky ISSN (tento spot byl PhDr. Jeřábkovou autorizován).

Především je potřeba zdůraznit, že není v zájmu CNS ISSN vyhrocovat situaci (…nechceme vytvaret nejaky antagonisticky vztah mezi autory blogu a systemem ISSN…).

Vědecké kruhy jsou obecně nedůvěřivé k novým myšlenkám: …na zaklade praxe, po diskusich vedenych na mezinarodni urovni systemu se dospelo k zaveru, ze blogum a denickum se ISSN pridelovat nebudou. Vetsinu argumentu pouzil pan Clarc ve svem prispevku a vyjadril na ne svuj nazor….

Druhá strana uznává, ze blogu, weblogu, denicku je mnoho a mnoho, jiste maji velmi ruznou uroven jak obsahovou tak formalni….

Další problém lze vidět v relativně nízké úrovní mnoha blogů:

Blog je pro system ISSN pomerne novou zalezitosti co do formy i obsahu. Denik byval vzdy povazovan za autorovu soukromou zalezitost. Zpravidla po nejake dobe nekdo jiny v nem objevil hodnoty sdelitelne sirsimu okruhu ctenaru a vydal ho v knizni podobe, pripadne jej autor po case zrevidoval a vydal sám. Internet mnohe zmenil. Objevil se denicek – blog, weblog – komentatorsky denicek, komunikacni nastroj tvurcu webovych stranek. Formalne weblog vyhovuje definici pokracujiciho zdroje systemu ISSN: Vychazi prubezne, pod stejnym nazvem, bez predem stanovene doby ukonceni, dostupny archiv apod. Webzinum, e-zinum o IT jsme ISSN od pocatku pridelovali a pridelujeme. Fenomen blogeru jako svebytne skupiny tvurcu a uzivatelu webu poznavame relativne kratkou dobu. Jejich spolecenstvi se podivuhodne rozrusta s rostouci erudici uzivatelu IT a moznostmi, které Internet skyta. Blogery jsme zaznamenali v poslednim roce – jako vydavatele/autory „denicku“, kdy se zacali hlasit o cislo ISSN. „Blogovano“ na techto strankach bylo a je kdeco vcetne toho, co se prihodilo cestou kamkoli, co si kde autor precetl, jak se vyspal, co rodina, co davali v TV, mezitim zkusenost z testovani noveho softwaru, komentar deni na jinych strankach, casto dost nevybiravy. Vzkazy, odpovedi apod. Prevaha clanku – co na srdci, to na jazyku. Informacni hodnota – mirne receno diskutabilni. Letma navsteva dalsich potencialnich zajemcu (Atlas nasel kolem 70000 odkazu na blogy na ceskem internetu) nas vedla k podpore nazoru, ze blogy patri do kategorie osobnich stranek, které systém obecne neregistruje, trebaze mohou vyhovovat obecne definici pokracujiciho zdroje. S nazorem pana Clarca, ze o registraci pozadaji jen ti nejlepsi, osvedceni, seriozni blogeri, bohuzel nemuzeme souhlasit.

Na druhé strane si musime priznat, ze na politiku plosneho vyjmuti blogu/denicku z registrace mohou doplatit prave ti, jejichz stranky prinaseji kvalitu. Osobne ale taky domnivam, ze autori, kteri jsou presvedceni o kvalite svých prispevku, je publikuji i v odbornych casopisech (at papirovych nebo online), odkud jsou vyhledatelne a citovatelne.

Nehažme ale flintu do žita. Každá nová věc se chvíli prosazuje:

…Uvidime, vsechno se vyviji i stanoviska se prehodnocuji. V techto dnech probiha v Madridu zasedani reditelu stredisek ISSN a je mozne, ze se na zaklade clanku pana Clarka otevre mezi zucastnenymi dalsi diskuse. Vyplyne-li z diskuse nejaky jednoznacny zaver, budeme Vas informovat…

Věřím, že časem se prach usadí a kvalitní weblogy se stanou zdroji, které budou i formálně uznané za plnohodnotné zdroje informací. Nezbývá než citovat Lukáše Oborského: …ISSN si zasloužím, teprve až budu vědět, že můj weblog je užitečný pro tisíce lidí a bylo by škoda, kdyby jednou zcela zanikl…

Souvislosti

• Compatibility of Weblogs and ISSN
• International Standard Serial Number
• ISSN weblogům 2.
• Feedster

Čas od času se vynoří otázka, který český weblog lze označit za nejstarší weblog. Odpovědi na tuto otázku dříve nebo později začnou posouvat hranici hluboko do 90. let (a najdou se i vetší gerojové). Každý, kdo si na své domácí stránce psal deníček, u kterého psal datum zápisu, se označuje za blogera. Třeba se za pár let zase jiní lidé dozví, že před pár lety dělali zase něco jiného a ani o tom nevěděli.

Důležitá skutečnost při hledání prvního českého weblogu je prvek sebeuvědomění sebe sama jako blogera. Jako někoho, kdo píše weblog. Z tohoto úhlu pohledu vypadávají všichni, kdo označují počátek svého blogování do let, které začínají číslici 19.

Dnes jsem shodou okolností komunikoval se dvěma lidmi, kteří položili začátek svého blogování do roku 2001 respektive 1997. V obou případech ale nastal problém. Oba dotčené weby nenaplňují všechny formální znaky weblogu:

1. Sestupně chronologicky řazené (krátké úplné) příspěvky.
2. Trvalý odkaz na každý příspěvek.
3. Archiv všech příspěvků.

Zmíněné weby jsou na štíru především s bodem č. 2. Za weblog by pak šlo označit třeba soubory typu History.txt, které obsahují historii vývoje nějakého programu. Nebo stránku Novinky.

Je mi jasné, že to co jsem napsal, bude použito proti mě. Budu označen za sektáře, nafoukance atd. Ale to nic nezmění na skutečnosti, že ne vše je weblog.

Ale vraťme se k prvnímu odstavci. Zajímalo by mě Vaše odpověď na otázku, který český weblog je nejstarší. Který weblog Vy sami považujete za nejstarší weblog?