Včera večer jsem procházel web firmy Onduline, abych našel nějaké informace o krytině, kterou se snad bude za pár dnů pyšnit naše staronová šopa. Vedle technických parametrů, ceny a technologie montáže mě zaujala stránka o oficiálních prodejních místech. Na stránce se skvěl výrazný nápis Partneři ke stažení.

Na stránce se skví další perla humoru nechtěného. Stačí se pořádně zamyslet nad větou: Zde si můžete prohlížet nebo stáhnout partnery ve verzi PDF. Tak tohle je buď pěkný sadismus nebo nový rozměr eskort servisu. Slečna ve formátu PDF. Dost dobré.

Miluji a zároveň nenávidím tuhle novočeštinu. Někdy, jako v tomto případě, je to docela legrace. Jindy tyhle patvary nutí k zamyšlení a často jsou k pláči. Frikulínská spojení typu řešení vašeho bydlení jako by vypadla z psacího stroje důstojníka lidovědemogratické armády. Výrazy s násilně naroubovaným slovem pro už ani nepřekvapí. Trochu zamrzí, když každý živnostník (pardon podnikatel) provádí stavební činnost (stavět je až příliš sprosté). Už se ani nerozhoduje, protože je tady proces rozhodování nebo rozhodovací proces.

Ona ale taková čeština má své finanční dopady. Kdo byl na nějaké poradě, kde se takto mluvilo a odcházel s pocitem, že neví o čem je řeč, mi rozumí. Každý, kdo četl oběžník, na kterém každé druhé české slovo bylo nahrazeno cizojazyčným synonymem (někdy to slovo ani stejný význam nemělo), ví, o čem píšu. Kolik musí stát peněz, když většina lidí, kteří se řídí pokyny v novočeštině, udělá něco jiného, než po nich autor chtěl.

Několikrát jsem byl nucen opravovat podobný text. Víceslovný výraz šel nahradit jedním slovem. Cizí výrazy jsem nahradil českými slovy. Přeházel jsem slovosled a odstranil trpné rody. Občas jsem rozdělil odstavec a přidal nebo upravil nadpis (nadpisy na dva řádky miluju). A divili byste se, kolik dokumentů má nadpis, který vůbec neodpovídá obsahu (to platí pro weby i pro papírové kousky). Je zajímavé, jak lidé, kteří se umí vyjádřit mluveným slovem, propadnou slohové křeči, když mají něco napsat (možná to platí i pro tento text).

Mějte pěkný den.

Souvislosti

• Převážně neškodný blog – čeština – Martin Malý aka Artur Dent, White Dog
• Píšeme pro web – někdo má rád holky, jiný zase vdolky – Marek Prokop – copywriting na Interval.cz (zatím poslední díl skvělého seriálu).

Tohle je jenom taková malá terminologická poznámka. Dušan Janovský v diskuzi vyzval k terminologickému spotu na téma normotvorného výraziva. Přiznávám, že jsem se několika příspěvky nechal unést k  OT komentáři. Nebudu sestavovat kompletní slovník, kde bych psal co znamená must, should, may apod. Doplním jenom dvě definice termínů, o kterých se mluvilo v komentářích u Dušana:

Deprecate

zavržený, odmítnutý.

Obsolete

zastaralý, překonaný.

Tolik slovník. Specifikace HTML 4.01 říká něco trochu jiného:

Deprecate

Element nebo atribut zastaral a byl nahrazen novější konstrukcí. Deprecate elementy se mohou v budoucích verzí jazyka stát obsolete. Prohlížeče by měly z důvodu zpětné kompatibility tyto elementy podporovat.

Obsolete

Není zaručeno, že element nebo atribut bude podporován prohlížečem. Elementy nejsou definovány ve specifikaci.

Specifikace používá v definici termín outdated (mj. zastaralý), ale to by nemělo svádět k záměně za obsolete. Když se na to dívám z pohledu prohlížečů, tak se atribut/element nejdříve stane deprecate a následně obsolete (nejdříve je zavržen a následkem toho zastará – je překonán).

Jaký je váš názor na překlad termínů deprecate a obsolete?

Už zhruba měsíc vyvážíme a rovnáme, bouráme, vymýšlíme a kreslíme, kopeme a odvážíme, betonujeme a šalujeme, izolujeme, vozíme a navážíme, mícháme a zdíme, podáváme, nabíráme a přidržujeme, přenášíme i poponášíme, měříme a vážíme.

A co že to vlastně děláme? Po pátečním faceliftu conBLOGu jsem se s pomocníky vrhl na pokračování rekonstrukce našeho obydlí. Na řadu přišla bouda (po našem šopa). Jak to všechno vypadá můžete posoudit sami: šopa (jpg, 12 kB).

Pěkných pár měsíců jsem váhal, než jsem se rozhoupal k opravě chyby přístupnosti, kterou na conBLOGu znají všichni, kdo surfují s vypnutými obrázky. Záhlaví stránky nebylo moc čitelné (pravda, nebylo vůbec čitelné). To co vidíte před sebou (možná bude nutný refresh), je nechtěný následek pokaženého PC (tohle už ale píšu na opraveném stroji s vyměněnou základní deskou). Na notebooku nebylo dohromady co dělat (pokažený počítač si všechna lákadla nechal pro sebe) a tak jsem trochu prohnal Poznámkový blok.

Když už jsem byl v tom vylepšování přístupnosti, tak jsem trochu přečesal design blogu. Není to nic závratného, o čem by se mluvilo na každé diskotéce. Je to takový lehčí facelift. Rozvržení stránky zůstává, navigace ani struktura blogu se nemění.

Pokud najdete nějaké chybky, neváhejte a netočte, ale pište do komentářů nebo na mail. Úpravám není konec, ale bude se jednat spíš o dolaďování.

Možná si někteří pamětníci vzpomenou na slaďoučkou spartakiádní odrhovačku Poupata, ve které Michal David kvílel Když se podaří, co se dařit má… Ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech.

Podobně mě zamrazilo, když mě syn v sobotu večer pozval k PC se slovy, že potřebuje pomoct s počítačem. Černá obrazovka s blikajícím hlášením monitoru nevěštila nic dobrého. Restart nepomohl. Vypnutí nepomohlo. Ani pozpřehazování kabelů nepomohlo (přenos myšlenek do počítače jsem prováděl průběžně). Snad dopadne dobře výměna grafické karty, na kterou se za pár minut chystám. A pokud ne, tak počítač poputuje do servisu (abych se přiznal, tak bastlení nemám moc rád).

Když počítač odejde do věčných lovišť, případně se ocitne v předpeklí (jako doufám v mém případě), tak si uvědomíte, že:

• počítač nutně potřebujete,
• počítač vůbec nepotřebujete.

Ta ambivalence je opravdu na místě. Spoustu věcí vyřešíte jinak nebo jinde. Fňukajícího potomka nějak uklidníte. Rozepsané články máte (snad) na USB disku/klíčence. Zálohování chcete sice už dva roky nějak vyřešit, ale pořád to odkládáte (harddisk mi odešel jen jednou a snad naposledy). Manželka vás překvapí, když prohlásí, že se to nějak bude muset vyřešit, protože bez počítače přece nemůžeme být. Navíc vám vyrazí dech tím, že uvede mnohonásobný rozpočet, než který jste očekávali (juchů!).

Pak ale nastane martýrium s půjčeným notebookem, na kterém nemůžete najít klávesy (pohříchu ty, které velmi často používáte). Ikony nenajdete na svých místech, programy nejsou instalované, myš nefunguje a potomek chce zrovna teď nutně hrát panáčky.

Nějak bylo, nějak bude. A tak nezbývá než věřit, že když se podaří, co podařit se má, podaří se také poupata.

Kauza Běžešelemovací řůčovičky se utěšeně bobtná (Robert musí být spokojen). Vykrystalizovaly se dva tábory. Odpůrci a příznivci (jak jinak). Odpůrci jsou příznivci označováni jako sprostá kritika (samozřejmě někteří některými). Já sám se řadím spíš do přihrádky nemístný sarkasmus případně povýšená ironie. Robert Němec prohlásil něco ve smyslu, že tahle střelba ku ptáku má být především zábava. No a když zábava, tak zábava.

A protože bych rád ještě chvilku setrval na vlně ironie a sarkasmu, tak vás vyzývám, abyste do komentářů přidali zajímavá slovní spojení, která zvukomalbou připomínají pojem běžešelemovací řůčovičky. Použijte existující slova, případně vytvořte slova odvozená z existujících slov (pokud možno podle pravidel tvorby českých slov). Pokud na tuhle hru chcete přistoupit, tak třeba i blogujte (budu rád za odkaz do komentářů).

Jak tak sleduji cvrkot na blozích, tak jsem zaregistroval třeba tato spojení (řazeno snad podle abecedy):

• balzamovací růžovčičky,
• bešamelové ředkvičky,
• bezešvé růžičky,
• bezhlavé rukavičky,
• bezobsažné ančovičky,
• bezrolovací laštovičky,
• bezšelmovací krkovičky,
• bezšlemové řečičky,
• běžecké bábovičky.

Naposledy ve spotu Mulholland Drive jsem psal, že nejenom blogováním živ je bloger. A protože to tak opravdu je, tak jsme se dneska rozhodli, že navštívíme Čmelák model show 2004 (nevím proč se mi tam pořád plete Čmelák air show?). Pokud Vás baví létající modely letadel a budete chtít navštívit Holešov, máte příležitost ještě zítra (tuším že od 9 hodin).

Počasí nám celkem přálo (nebylo příliš horko) až do chvíle, než začala bouřka a většina modelářů odnesla své výtvory do letištního hangáru, který byl posléze pro návštěvníky akce uzavřen. Takže jsem nakonec většinu replik, na které jsem se nejvíc těšil, neviděl. Ale i tak se bylo na co dívat (fotky nedávám, nový digiťák bude doma až po neděli a zatím je pár fotek jen na mucholapce).

A abych se taky trochu věnoval internetu. Trochu mě zamrzelo, že se mi jen obtížně hledala oficiální webová stránka akce (asi opravdu žádná není). Google nabídl pár odkazů. Na první stránce výsledků vyhledávání ale nebylo nic, co bych potřeboval. Nalezený odkaz na oficiálních stránkách Holešova dokonce vrátil HTTP 404 nenalezeno.

Je škoda, že pořadatelé nevěnovali víc času prezentaci na internetu. Spousta odkazů ukazuje na různé informační databáze (odkazy tam umístil pracovník městského informačního centra). Stránky LMK Čmelák jsou (kdo ví jak dlouho) momentálně ve výstavbě.

Kdo neviděl včera večer na ČT2 skvělý film Mulholland Drive (režie David Lynch) může litovat.

David Lynch patří mezi mé oblíbené režiséry a autory. Ve snímku Mulholland Drive (2001, ČT2 29. 7. 2004 21.50) se Lynch vrací ke své obvyklé snové směsi tajemna, napětí, skryté hrůzy, humoru, symbolů a jinotajů (tak mrazivý přelet nad mrakodrapy amerického velkoměsta jsem zatím neviděl). Mulholland Drive pak už od samého začátku připomíná slavnou sérii Twin Peaks – v úvodních titulcích najdete jméno Angelo Badalamenti – skladatel hudby k oběma dílům v Mulholland Drive dokonce hraje. Oproti Twin Peaks přidal Lynch také několik obnažených ňader a mlaskavě funivých erotických scén.

Film celkem jasně pluje zhruba do tří čtvrtin, kde najednou nastává zlom a vše, co se zdálo doposud jasné, je úplně jinak. A kde je vlastně pravda ví snad jenom David Lynch. Konec přináší víc otázek než odpovědí. Mmožná i proto, že Mulholland Drive byl původně zamýšlen jako pilotní díl k (nerealizovanému) seriálu.

Mulholland Drive je prostě přesně můj šálek čaje. A komu se tohle mystérium líbilo také, ať zvedne ruku.

Pro někoho jsou letní prázdniny okurková sezóna. Pro televizní reprízový výprodej to platí tuplovaně. ČT naštěstí připravila pro svůj druhý program noční Americké nezávislé léto. A pokud Vám není jasné, co dělá na tomto blogu filmový příspěvek, vězte, že nejenom blogováním živ je bloger.

Moje letošní letní dovolená už pomalu patří minulosti. Čtrnáct dní uteklo jako voda a zítra zase hurá(?) do práce. Další delší oddech bude až o vánocích. Po několika letech jsme vyrazili na opravdovou dovolenou, protože minulá léta patřila plně rekonstrukci našeho domečku. Letos jsme tedy konečně vyrazili mimo dům. Na týden se staly naším domovem Jeseníky.

Ubytování, strava a další služby byly na chatě Ovčárna na dobré úrovni. Když se zmíníme o počasí, tak sice obvykle sklízíme účast nad tím, jak špatné počasí nás postihlo. Teploty se pohybovaly kolem deseti stupňů. Praděd se skrýval v mlze nebo v mracích. Na turistické výpravy po okolí to ale bylo počasí jako dělané (já prostě letní parna nemám rád). V sobotu na hradě Sovinec už ale slunce peklo o stošest (akce Za čest a krále stála za návštěvu).

Tak mě při psaní tohoto spotu napadlo, že když čtu o dovolené ostatních aktivních internautů (blogeři včetně), tak se názory většinou pohybují u dvou extrémních názorů:

• Je to překvapení, ale internet mi vůbec nechyběl.
• Já bez toho internetu snad ani nemůžu být. Pořád jsem myslel na svůj počítač.

Pokud čekáte na to, ke kterému proudu se přidám, tak možná zklamu. Žádný e-absťák, ale ani úplné vymazání počítačů z mysli se nekonalo. Dokonce jsem v polském městě Nysa váhal, jestli nezajdu do internetové kavárny a spáchám jeden spot z ciziny.

A ještě na vysvětlenou. Když je tady Krakonoš, tak proč by nemohl existovat taky Jeseníkoš. Žádného jsme ale nepotkali. Možná někdy příště.

Za posledních pár dní se toho událo poměrně mnoho. Začala mi dovolená a začala pracovně. Plocha pro sluneční hodiny je nafajnovaná (stačí namalovat, vyznačit a připevnit gnomon). K tomu jsme přibrali také pár metrů plotu. Tři dny filcování vám vyženou myšlenky jak na práci, tak na internet a blogování. Do toho oslava mých narozenin. Prostě pohoda.

Už se těším na druhou polovinu dovolené. Doufám, že Jeseníky ukážou svou lepší tvář a nepotká nás nějaká lapálie.